momentálně se nacházim v obejváku za společnosti puštěný televize, kde jede ňákej šílenej finskej channel, kde zmalovaný lidi plavou ve večerních šatech v bazénu a vedle mě naše nová spolubydla cupuje copánky kamarádce našeho dalšího spolubydlícího, kterej do toho repuje. takže moc nemam potuchu co píšu, ale je to super. a takovádle pěkná situace po luxusní gambijský večeři může nastat jenom proto, že zmrd je v posilovně a snad se ještě dlouho nevrátí. yeah.
včerejšek byl zas v duchu group work, kde sme vymejšleli řešení zapeklitýho případu, kterej sem vymyslela uplně sama, protože sem děsně šikovná. nemůžu teda říct, že sme byli uplně produktivní, vzhledem k tomu, že jeden nepálec zvládnul celou hodinu fotit podivný autoportréty a ten druhej, když se zrovna nehádal s naší křehkou kolegyní, nám vyprávěl o tom, jak celý ráno masturboval. ale jako někam se to pohnulo, takže good. jako oslavu sme zvolili kafe na nádraží v nepálský společnosti už bez křehký ženy a když jeli hoši do fachy, tak sem se vydala k holkám, uvařit jim mrkvovou polívku se zázvorem, jelikož sou obě nachcípaný a tak nemám s kym felit. takže si je teď pěkně vyléčim a paříme! jo a za polívku sem dostala pochvalu od naší pakistánský spolužačky, takže wohoo!
ráno do školy, ale máme furt distant studies, takže jen na oběd, a jelikož můj telefon nevydrží bez nabíječky ani hodinu, tak sem ho šoupla do zásuvky a žrádlo! když sem po megadlouhym čekání vyloudila v kanclu formulář na slevovou kartičku do vlaku, tak sem nabrala N a vydaly sme se s järvenpää na obzoru na nádraží, kde sem vysněnou kartičku konečně získala, takže šupec do vlaku a když se rozjel tak - kurva - telefon zůstal ve škole. pecka. takže samozřejmě stránky nefungujou, nikdo známej tam neni takže "panebože prosim", ale stejně jedem na vejlet. v j oběd číslo dvě u milý postarší pani, co učí dobrovolnicky finštinu a tak nějak se dala dokupy s lidma z mý školy, což moc nechápu, ale jejího kocoura sem si teda pomuchlala, nynyny. oběd byl samozřejmě finnish style, což v překladu znamená, že i když je venku mínus peklo, po hlavním chodu musí zákonitě nastoupit zmrzlina a kafe.
další zastávka byla v jakýsi místnosti, kde se mělo odehrávat mezinárodní večírkování, akorát tam nikdo nebyl, takže sme probrali co se dalo s přítomnejma nepálcema a finkou a pak sme, zas už samy, vytuhly v kavárně s tátou N, co mi koupil pomerančovej fresh, takže ho miluju. o to víc, že nás hodil zpátky do helsinek autem. a to sice až ke škole, kde sem mohla jenom smutně čumět na svuj telefon, co se válel na chodbě za zamčenejma dveřma. kurvapiča. zejtra ráno tam frčim a doufám, že nějaký chudáci budou mít školu v sobotu a bude tam otevřeno. tak snad.
taky se pomalu ukazuje, jak malý je tohle město. ráno sem v metru sledovala typku s čupráckejma puntíkovatejma šatama a odpoledne sem jí viděla znova, na vlakový zastávce asi 10 kiláků od helsinek. a taky sem v järvenpää potkala unicef týpka, se kterym sme kecali minulej tejden u kamppi, takže whaat?
právě sme přepnuli na mtv. pěkná úchylárna.
Žádné komentáře:
Okomentovat