dělam, že je jaro

a tak sedim na balkóně s kafem a cigárem, koutkem oka sleduju veverky (sem se snažila naučit jak se to řekne německy - finsky hezky jednoduše "orava" - ale "chňanchanchněn" mi teda smysl moc nedává, sorry dojčland), ale je mi docela kosa, takže to asi vemem rychle, než se mi dopere prádlo, že? 

(taky si povšimni prosim, jaká sem praktická žena)

inu to bylo tak... ve středu mi skončil semestr dialogickýho jednání, zrovna když sem začla mít potuchu o čem to celý je. vydařený načasování. s A na kafe na sluníčku (zkoušim to, zkoušim) a v pátek večírek v pasile, jelikož N tu má ještě pořád ségru a chlapec od M odjel včera (ano, léčíme smutek) a tudíž tu máme ideální příležitost na párty. jenže. ve čtvrtek přináší medvěd hromadu chřestu (špárgl, žejo, vaříme německy) a děláme rizoto. břicho? dobrý, ale nic moc. round 2 v pátek. odcházíme na párty. "hele ten chřest asi nebyl uplně vono" - "jo, taky mi je blbě" ano, sme dokonalej krkající párty tým (jako sorry, ale neřikej, že tě to nezajímá). ale stejně. piva, řeči, cigára a tak. odcházíme ve dvě, hrdý, jak sme to pěkně zvládli. na hlaváku krásně navazující autobus a ve tři sem v pelechu. vítězství.

sobota budík v 11. dořiti. nojo, pakuju se a jedu do zálivu. je asi plus milion stupňů (což tady znamená 18, jenže fouká, takže kosa) a tak se s dcerobritou usnášíme, že je nejlepší čas umejt vokna. expectation - 3 hodiny, pohoda. reality - 5 hodin, bolavá hlava, vysušený a krvavý ruce (okenní trámy a žaluzie skrývají mnohá tajemství) a totální únava. předsevzetí - never again. ale za to nadějná fotka ze zálivu, kde se dycky flákám před tim, než to rozjedu s mopem, jou.

neděle budík v 7. dořiti. kecam, linnanmäki, yeeah. jdem do zábavního parku. je to nějaká skautská událost a moje praxomísto s tim má nějakou spojitost, nechápu, ale mam vstup zadarmo plus 1, takže beru medvěda a jedem. místo činu - sedum tisíc skautskejch dětiček. čekáme na naše bulharský spřízněnce, děsně to trvá, ale po hodině dostáváme volno a jdem to roztočit. nejdřív nejstarší dřevěná horská dráha, pak další, nová, totální mazec, visim hlavou dolu, mam srdce i břicho v krku, ale nekončíme. pak tohle 

 to nevim jak se tomu řiká, výhledy a medvědova závrať. prostě sranda. no a totální peklo nakonec. god save us all!! ve frontě (40 minut, už mě neserte) se patřičně kroutim a snažim se z toho vyvlíknout, ale nemam šanci. sedim, poutam se a jede to nahoru. medvěd "tak a už neni cesty zpět" marjána "prosimtě mlč" medvěd "ještě, že nemáš strach z vejšek" marjána "mám, prosimtě mlč" ...stále stoupáme, výhled si fakticky neužívám, protože vim co se bude dít. nahoře to zastavuje, medvěd přidává další poznámky, který mě totálně zabíjej a v momentě, kdy na chvíli vypneš strach to začne a ty letíš volnym pádem asi tisícmiliónukurvakilometrůvhodině dolu, žaludek v krku a ne a ne se vrátit na svoje místo - vítr - nevim - nechápu nic - je to strašně rychlý - netluče mi srdce nebo co - už sme dole. panebože zemi miluju tě, tečou mi slzy, přežila sem. dobrý no, sem trapná prosimtě mlč.

(taky si povšimni mejch malovacích skills. yeah)

za odměnu v hesburgeru hranolky a číz, sem fakt statečná holka. 

a už je mi fakt zima, tak so long a prosimtě nesměj se mi.

(jo a dneska sem našla v práci tohle, ňuňuňu)

jezero a hvězdy.

sobota večer - domácí osazenstvo dostává zadarmo lístky do kina, takže vyrážíme, sic je nás jenom polovina, páč nepálská parta má jiný plány. neva. film vybírá samozřejmě zmrd (nyní ještě mnohem většim zmrdem než kdy dřív - více později) a tak jdem na noah. a k tomu jako fakt nemam komentář. fakt ne. ne. měla sem radši odmítnout kinozážitek a první tři dé v marjáninym životě, než tohle. ne. o pár dní pozdějc se ale mý finský kinozážitky zlepšujou, jelikož dostávám na praxi za úkol vzít bulharský sourozence na frozen. cha chá, tak proti tomu nic nemám pani šéfová. beru děti a jedem metrem, kde se fotíme a živě diskutujem a já se snažim vysvětlit, že né všichni černoši sou z afriky a jaktože nejsem finka, když sem bílá. česko-slovensko-rusky finguju bulharštinu a kupodivu nám ta debata docela vychází, i když vysvětlit některý věci moc možný neni. neva. frozen velkej doják, žejo, zas tři dé, děti sou nadšený a já taky. juch.

během tejdne se asi jinak nic zajímavýho nedělo, kromě toho, že zuřivě prolejzáme kontejnery, abychom měli dostatek jídla na víkend, protože co? protože jedeme na chajdu. tadá!!

ajo, sem zapomněla. ve čtvrtek večer jdem do liberté na koncert medvědový fejvrit kapely, vydejcháváme dva finský heavy předskokany, obětujem pět euro za pivo (za jedno pivo. realita.) a pak jucháme na jaya the cat s velmi atraktivnim kytaristou, takže nemam problém. ten mám až když se moje prso shledává s loktem ňákýho random týpka a tak se pak pomalu vytrácim z rušný první lajny do ústraní. no máme se dobře a prso žije. díky za pozornost. 

pátek ráno. balíme sakypaky a jedem na stopovací spot směr tampere. palec nahoře asi deset minut a staví nám novinář z helsinki sanomat, největších finkejch novin a bere nás až do tampere. po cestě přiznávám, že český hoši o velikonocích mlátěj český dívky a všichni dohromady nechápem, co to je do prkna za zvyk. anyway. přicházíme domu k N, kde je zatim její ségra, co přijela z anglie jako velikonoční překvápko (když jí N našla u sebe v pokoji, tak se složila na zem, nebyla schopná se zvednout a teď je z toho dost dobrý video), dál M a její italsko-německej bój, kterýho potkala asi před měsícem v dojčlandu na semináři a teď je z toho láska. už čekáme jenom na H, kamarádku N, co je napůl z finska a napůl z předalekýho východu, má superdlouhý vlasy a musim na ní pořád čumět jako idiot. achjo. pak nás N táta a jeho holka hážou na venkov, kde vystupujem se všema krámama a tunou jídla uprostřed lesa, kde před náma stojí uplně ťuťu červená chaloupka, na kraji obřího jezera. ach. bože. obydlujem co se dá, štelujem molo, zkoumáme lesy a rozehříváme saunu. no a tři dny v ráji začínaj. polovinu času trávim na molu, ve dne čumim do dáli a v noci čumim na hvězdy, takový, jako sem asi ještě nikdy neviděla. pak sauna a skoky do jezera, kde celý tělo řve "ven!! ven!! okamžitě ven!!" a pak lahodný piva s výhledem z mola. ideál. panebože ideál. v sobotu berem na výlet loď s medvědem, N a T, co za náma přijel v pátek k večeru a zkoumáme ostrovy, atakujeme zbytky ledu a tak dál. večer pak oheň, zpívání finskej songů a opejkání všeho možnýho. a piva. a vína. uuh. v neděli velká vařba, pak hledání schovanejch čokoládovejch vajíček kolem chaty a zpátky do tampere a stopovat.

začíná to dobře. je asi půl sedmý večer, auta jezděj, slunce svítí, lidi se usmívaj, takže sme taky hepy a očekáváme rychlou cestu domu. a prd. čekáme skoro tři hodiny, totální deprese, zima a zoufalství. kurva. v devět už mě to sere, mam hlad a jdu prozkoumat pumpu, jestli nemaj karton na novej nápis. maj. taky nabírám sendviče a čokolády, je mi všechno jedno a utrácim deset euro za hovadiny. jdu zpátky, medvěd jásá, začínáme jíst a píšu novej karton. dvě vteřiny a staví auto. áááááá haleluja!!! bere nás hyperaktivní blondýna, co za jízdy postuje na twitter, že vzala stopaře, celou cestu přepíná rádio, zesiluje, zeslabuje a vypráví mi o svym milenci, kterýmu je 19 a řiká mu teenage mutant ninja turtle. je jí 31 a je to magor. během dvouhodinový cesty drží asi deset konverzací na votsapu, fotí silnici, nahrává songy z rádia a posílá to všude možně na všech možnejch sociálních sítích a to toho mi vypráví o svym bejvalim manželovi a o tom, že prostě manželství neni pro ní a proto teďka randí se zajícema, páč ty to ještě moc nezajímá. je totálně hyper a je to fakt paráda. pro mě, ne pro medvěda, kterej se snaží vzadu spát, ale přes rádio a její hurónskej smích to moc nejde. hází nás až domu, je půl dvanáctý a my se chystáme do peřin, páč máme dost. jenže! jdu dát medvědovi dobrou noc, a nacházim ho v jeho pokoji s kartáčkem na zuby v ruce. to je tvoje? ne. a tohle? ukazuje na nějakou píčovinu na vlasy ve spreji...ne. co? no dobrý, prostě zmrd si přitáh domu nějakou štětku (jak neobvyklé, zrovna má jednu v pokoji a včera sem skrz žaluzie na balkóně viděla její prsa) a evidentně mu to nevyšlo, takže jí aspoň nabíd nocleh a vzhledem k tomu, že je to kretén a asi mu nedošlo že máme jeden volnej pokoj a tři gauče a tak jí uložil k medvědovi do postele. zavolal mu a zeptal se? hádej. sem nasraná jak nikdy a nechápu, že medvěd chce prostě jenom spát a ne střílet lidi, jako já. do rána chladnu, ale odmítám mlčet. asi zahájim konflikt no. 2. uvidíme. 

každopádně jaro je tady a mam se dobře i když brousim nože. 

snídaně na balkóně je dobrou terapií.

love*

regular everyday normal guy.

to sem se trochu zapomněla. hm.

vůbec nevim co a kde a kdy sem přestala, jo, praxe evrydej, moje rumunština je těžce brilantní (kecam) a odposlouchávám bulharský rozhovory a když něco pochopim, tak jásám. je to menší únavnost než školka, ale stejně je to pěknej mazec, takže se kromě dejcentra a domova nikam moc nevydávám. v pátek sme si daly s holkama dárek a šly sme na vejstavu do kiasmy, kde sou první pátky v měsíci zadarmo, takže juhu a šetříme asi osum euro nebo kolik, ňucháme se v barevnejch stužkách co visej ze stropu, ócháme, ácháme a místy nechápeme a já dostávám infarkt, když objevuju tmavou místnost se zrcadlem ve kterym vidíš všechno, kromě sebe. to si pak musim trochu sednou, vydejchat se a ujistit se, že existuju. fuj. 

pak další odměny za to jak sme holky hodný a šikovný a tak jak jinak, než že jdem kupovat podprsenky (ne, nehty nalakovaný nemáme, no) a bejgly a slaďárny. 

sobota pak velká depka, nevim, prší, neser mě. a N zasahuje. a já řikam ano a vyrážim na nordic soul festival s tim, že vůbec nevim co bude. a bylo. místnost plná hiphop lidí co pařej a registrujou se na betly, N taky. pomalu se srovnávám s tim, že sem fakt lejm a že nikdy nebudu tak ultracool jako všichni kolem mě, srovnávám to asi osmym kafem (to je teď moje specialita, otravy kofejnem) a tiše se kroutim v koutě. následujou čtyři hodiny betlů, nechápu nic a snažim se mít zavřenou pusu a nečumět tak blbě, ale v něžnym svetříku sem fakt prohrála na celý čáře. respekt.

a jelikož sem kretén, co chtěl vyzkoušet jestli už je jaro (nebylo, neni a asi ani nebude) a nevzal si kabát, tak po skončení krutolidí jedem k N, kde mi pujčuje kabát, žerem burgry a hlaváku a jedem na random párty. vystupujem v käpyle a hledáme zelenej barák u siwy. jo, tady. volam medvědovi, že sme tam a už nás vítá ve dveřích s pivama. musim si chvíli zvykat, že mluví jak supermegau.s.a.frajer a tak prolejzam domem, kde neznám nikoho (a nikdo nezná mě, YEAH) a v podkroví objevuju elektro stage s dýdžejem, holkou v krokodýlim kostýmu a magorama obalenýma v alobalu (téma párty je něco jako space disco nebo co) a tak pařim a to už docela s klidem, páč cool level od odpoledne docela opadnul. uf. v kuchyni sem pak svědkem události, kdy se medvěd seznamuje s holkou, co ještě než řekne svý jméno stihne oznámit, že je veganka. jo, to je tenhle typ večírku. aha. já sem třeba měla ovesnou kaši k snídani a sem taky děsně trendy. u ps karaoke pak vyvstává to, co už sem dlouho nezažila a to sice - improlidi ovládaj obejvák a všechny nutěj ke spolupráci. fuck off, já se chci opít. a opera na téma pivo a senioři nic moc. pardon. venku na cigáru pak ruská baletka přemlouvá jihoafrickýho týpka aby jí dal trávu levnějc a v půl pátý jedem domu. overload.

co dál. díky praxi se na mezinárodní den romů dostávám na podzemní hřiště pod hakaniemi, kde mam na starost sedum hyperdětí mezi asi pěti skákacíma hradama a spoustou dalších lákadel, roční chlapeček mi brečí v náručí, ale sem profesionálka, takže mam třicet rukou (který bolej) a dávám všechno. za odměnu dostávám 0.8l pepsi (ó blahodárný cukře) a bez újmy se prdelim domu.

pak sem tam nějakej mítink na kafe nebo pivo, třeba asi před dvouma tejdnama v kallio s mojí finskou tutorkou a jak se tak v kallio stává, nemůžem si prostě povídat sami a už u nás sedí týpek, co nám oznamuje, že je na acidu a pěje ódy na chlupatý pipiny. zvládnem ho asi deset minut a po tom, co nám řekne ať se dem zabít ho vyhazujem a snažíme se zapít tu celou událost. to je totiž velkej poznatek. opilí finové se velmi rádi družej a člověk se pak dozvídá pravdy. jakože vypadam jako francouzka/němka/ruska/tanečnice/ashton kutcher(cožedoprdele?)/atakdál. taky mě jeden zmoženej pán v metru v pátek asi v sedum večer přesvědčoval, že medvěd je "good guy" přitom, co ho držel za ruku. ach ty alkoholy. 

...a taky první kafe s H venku, před tim, než jí ukážu, že má za rohem od práce kontejnery, kde objevuju tuhle fajnšmekrovinu...

to asi stačí. a teď hurá pátek a zejtra uklízecí sobota.