jeden oběd is not enough

momentálně se nacházim v obejváku za společnosti puštěný televize, kde jede ňákej šílenej finskej channel, kde zmalovaný lidi plavou ve večerních šatech v bazénu a vedle mě naše nová spolubydla cupuje copánky kamarádce našeho dalšího spolubydlícího, kterej do toho repuje. takže moc nemam potuchu co píšu, ale je to super. a takovádle pěkná situace po luxusní gambijský večeři může nastat jenom proto, že zmrd je v posilovně a snad se ještě dlouho nevrátí. yeah.

včerejšek byl zas v duchu group work, kde sme vymejšleli řešení zapeklitýho případu, kterej sem vymyslela uplně sama, protože sem děsně šikovná. nemůžu teda říct, že sme byli uplně produktivní, vzhledem k tomu, že jeden nepálec zvládnul celou hodinu fotit podivný autoportréty a ten druhej, když se zrovna nehádal s naší křehkou kolegyní, nám vyprávěl o tom, jak celý ráno masturboval. ale jako někam se to pohnulo, takže good. jako oslavu sme zvolili kafe na nádraží v nepálský společnosti už bez křehký ženy a když jeli hoši do fachy, tak sem se vydala k holkám, uvařit jim mrkvovou polívku se zázvorem, jelikož sou obě nachcípaný a tak nemám s kym felit. takže si je teď pěkně vyléčim a paříme! jo a za polívku sem dostala pochvalu od naší pakistánský spolužačky, takže wohoo!

ráno do školy, ale máme furt distant studies, takže jen na oběd, a jelikož můj telefon nevydrží bez nabíječky ani hodinu, tak sem ho šoupla do zásuvky a žrádlo! když sem po megadlouhym čekání vyloudila v kanclu formulář na slevovou kartičku do vlaku, tak sem nabrala N a vydaly sme se s järvenpää na obzoru na nádraží, kde sem vysněnou kartičku konečně získala, takže šupec do vlaku a když se rozjel tak - kurva - telefon zůstal ve škole. pecka. takže samozřejmě stránky nefungujou, nikdo známej tam neni takže "panebože prosim", ale stejně jedem na vejlet. v j oběd číslo dvě u milý postarší pani, co učí dobrovolnicky finštinu a tak nějak se dala dokupy s lidma z mý školy, což moc nechápu, ale jejího kocoura sem si teda pomuchlala, nynyny. oběd byl samozřejmě finnish style, což v překladu znamená, že i když je venku mínus peklo, po hlavním chodu musí zákonitě nastoupit zmrzlina a kafe. 

další zastávka byla v jakýsi místnosti, kde se mělo odehrávat mezinárodní večírkování, akorát tam nikdo nebyl, takže sme probrali co se dalo s přítomnejma nepálcema a finkou a pak sme, zas už samy, vytuhly v kavárně s tátou N, co mi koupil pomerančovej fresh, takže ho miluju. o to víc, že nás hodil zpátky do helsinek autem. a to sice až ke škole, kde sem mohla jenom smutně čumět na svuj telefon, co se válel na chodbě za zamčenejma dveřma. kurvapiča. zejtra ráno tam frčim a doufám, že nějaký chudáci budou mít školu v sobotu a bude tam otevřeno. tak snad.

taky se pomalu ukazuje, jak malý je tohle město. ráno sem v metru sledovala typku s čupráckejma puntíkovatejma šatama a odpoledne sem jí viděla znova, na vlakový zastávce asi 10 kiláků od helsinek. a taky sem v järvenpää potkala unicef týpka, se kterym sme kecali minulej tejden u kamppi, takže whaat?

právě sme přepnuli na mtv. pěkná úchylárna.

brace yourselves

před hodinou sněžilo tyvole!!!

(jako lehce, ale fakt!)

+3 °C dneska ráno. takže motivace lízt z postele zéro zéro prd prd, ale musela sem, jelikož ráno field visit do takovýho baráku co dělá seniory šťastnejma, takže zas zambijsko-nepálsko-česká krů a pak luxusní oběd v uni café (studenti za 2,60, a to mě nesere). když nás chlapci opustili, tak sem s L čekala na vlak tak dlouho, dokud jí neujel a tak jsme se jeli podívat na její kámojdu do porodnice, a na jejího chlapce, co zrovna oslavil 24 hodin života. "neni to blbý, že tam s tebou jedu?" - "prosimtě vona je ze zambie, tam neni blbý nic" a fakt, byla hepy! no a výsledkem je, že mě ten malej zkrabacenej ťuťuňuňu polofin přesvědčil, že teď momentálně je mym úkolem číslo jedna bleskurychle otěhotnět. takže tátové - hlaste se! (dobře, takže marjáno, už žádný děti teď! - cha! za chvíli mi začne sedum tejdnů ve školce, vole) ...no abych změnila téma, tady máš plakát, co visí na zdi starouškům, aby mohli vzpomínat na kinematografii jejich mrštnejch let.

sobotní poser-se-zmrde párty dopadla velmi lahodně a to sice tortillas a pivo a pak hodinovej connan o'brien ve finsku na jůtůbu a karetní orgie. zmrd vůbec nepřišel domu, takže pohodex, ale zjistily sme, že nám nefunguje sauna, takže kurva vole. ale stejně sranda, takže neva.

neděle přinesla další šůrovačku v bytě u zálivu a taky podezřelou aktivitu v mym krku, takže v pondělí rychle-ze-školy-do-lékárny a sakra! nejlevnější šumák stojí sedum euro, kámo. takže změna a sto kilo jablek a zázvoru. díkybohu za úterní volno, kdy sem všechny srajdy zastrašila a jedeme dál. všichni ale takový štěstí nemaj, takže sem si díky prolítávájící viróze uvědomila, jak smutně malej je můj místní sociální kapitál, a tak i když bych teď vážně chtěla, tak nemam s kym jít pařit (a sama do těch sraček teda nejdu) a tak sedim doma a poslouchám vaše pražský historky (no.1 - o zvracení do vany při souloži) a směju se vašim pražskejm hláškám (no. 1 - "takže teď ležim v posteli s dvouma peřinama, třema plyšákama a dřezem") a mám se velmi labužnicky.

jo, a taky máme novou spolubydlící a je to žena, což je dobře, protože jinak bych tady byla už těžce v menšině, ale zase je to špatně, protože už nebudu královna dívčí koupelny, sákra! zatim sem toho moc nevyšmírovala, takže akorát vim, že je ze zambie (asi jako dneska ostatně všechno) a že neumí jezdit na kole. a velice doufám, že bude sdílet moje spací hobby, protože už mě nebaví bejt osumkrát v noci vzhůru kvůli záchvatům smíchu u skajpu, kurva!

podzim in the air

a taky všude po zemi a tak. však to znáš. včera v osum večer už byla tma a je to celý rychlejší než sem čekala, ale fér. takže se teď furt válim doma, piju čaje, pletu a hledám na jůtůbu how-to tríčky, aby to stálo za to. včera měl bejt velkoden, ale přepadlo mě ženství (to je ale poetický, co?). Stejně sem ale šla s H na kafe (divný je, že si nikdy nedohodnem přesný místo, vybije se mi telefon, ale stejně se najdem) a pak sem jí doprovodila do práce, kde sme zadáčo získaly dvě club coly a prášek (díkybohu) a šly sme do parku probrat všechny bojfrendy a tak. ještě než jí začla směna, tak mi urvala dvě sušenky, takže hádám, že mít parťačku v eko-bio-fair trade-hipstrokrámu se fakt vyplatí. pak sem se v potu tváře plazila domu asi hodinu, díky nemilosrdnýmu zásahu svý vysoký školy, co vyhlásila týden neklidu (nevim proč tohle píšu na internet). doma velký rozhodnutí, že večerní párty mi může akorát políbit prdel a nastaly velký hody v hlavní roli s luxusnim rizotem ve stylu pejsek a kočička, takže je tam uplně všechno. prostě čuňácký odpoledne v kalhotech vod pyžama, sedmá série skins (proč mi to dohajzlu nikdo neřek dřív??) a hromady sušenek. prostě podzim. no jenže pak přišel zmrd, proměnil naši chýši v debilní diskotéku a do toho tady francouzsky vyřvával nějaký mrdky, tak sem se nakonec zvedla a šla doprdele,což znamená na tu párty. jenže socializační potřeba nula nula, takže sem chvíli čuměla jak hromada finů (poprvý to byl těžce nemultikulti mejdan) vyřvává hakuna matata za doprovodu dvou bubnů a kytary, sežrala sem hromadu kiše a ananasu, vypila dva rádlery a nazdar. doma zas klasickej africkej najtlajf, takže čau a sorry, prostě neumíme skajpovat potichu, neva kluci, dám si polštář přes hlavu a dobrou.

dnešek přines bombu a to sice hromadu věcí od mejch drahejch žen, jelikož sem přifrčela jedna blízká pani a přivezla mi od maminky spoustu věcí, takže tu mám teď materiální orgie. yeah. a večerní heslo zní - dráždit zmrda bosou nohou, což znamená, že sem mířej holky, nažhavuju saunu a ty se klidně poser debile. už se totiž nebudu schovávat ve svym pokoji, protože mám pocit, že...

jo a taky je super, že sem našla tašku s ramínkama, což je dycky drahý zboží a že mi M dala svý starý kožený boty, juhuu! na druhou stranu mi ale prasknul ten awesome hrnek, ale stejně je to dva proti jednomu, takže nevermind. čau!

mrdka pokračuje

konflikt je pořád aktuální, takže sem se do dneška vyhejbala domovu (nebo co to je), ale teď už sem tady, sice sem asi dvě hodiny nevylezla z pokoje, ale aspoň něco. pravděpodobně mě čeká děsnej rozhovor se zmrdem, na což se moc netěšim, takže sem tichá, neviditelná a mám zhasnuto (a fakt vůbec se mi nechce čůrat).

od neděle sem hodně často žila u holek v pasile, čuměly sme na tatt av kvinnen a finský idols a dělaly kuřecí salát, ze kterýho sme pak měly orgasmy. nekecam. a do toho škola, která dneska vyústila ve tvoření programu na skupinovou dynamiku pro prváky, ze kterejch sme  dělaly pokusný králíky, takže hustý.

co považuju za vítězství je nákup supráckýho hrnku v sekáči za padesát centů, to, že mi fešáckej nepálec dal citrónovej bonbón a to, že už tejden žeru k večeři suchary a ještě mě to nezačalo srát.

co mě ale sere je týpek, kterej mě při pondělním tajným plížení domu šmíroval až před barák, kde si se mnou chtěl děsně povídat, jenže jakoby finsko-anglická konverzace uplně nefunguje, takže se prostě a jednoduše vesral do mý předsíně, odkud sem ho musela vyhazovat. takže teď při cestě z metra používám těžce nindžovský techniky, abych ho nikde nepotkala. yeah.

no nevim ti hele, tenhle blog asi oficálně přestal bejt vtipnej a podezřele získává novej rozměr aka "milý deníčku, dneska se na mě usmál ten kluk z pátý cé", takže to asi zabal a najdi si nějakej pěknej blogísek, kde ti poraděj, jak si fénovat nehty, nebo něco podobně důležitýho. tady se totiž docela hovno děje, jelikož prší, takže pletu, čtu into the wild, piju zázvorovej čaj a prostě se neděje nic zábavnýho na čtení, i když mě to těžce uspokojuje. 

akutualizace : takže tyvole. v koupelně na hajzlu mi visej africký šaty co dělá zmrdova máma a všude po zemi sou jeho fousy. jako nevim co to má bejt, ale je to fakt creepy. 

dva báječný dny s mrdkou nakonec

pátek přinesl dalších úžasnejch sedum hodin ve škole a naučil mě, že bych se příště při case managementu měla vyvarovat role depresivního klienta, protože se z ní špatně odchází. jo, dobře, chtěls to vědět, brečela sem ve škole, no. ale zas mě třeba J pozval na psytrance, což je dost dobrý, přesto, že je dost divnej a občas žvatlá něco o jiskře v mym oku. no ale psytrance vole, takže to pude prostě. po škole odtáhnout kolo k holkám se zastávkou v dost stylovym antikvariátu a nálezem hrabala ve švédštině. pak alkoholovej obchod, dost cool a vejlet k moři, což byl spíš takovej travnatej záliv, ale dost paráda. pak se přidal ženatej kaliforňan a byla z toho taková pěkná opíječka nejlevnějším vínem (rozuměj 7 euro) na molu, kdy sme poslali message in a bottle, která byla fakt deep a to sice "police", což nám v ten moment přišlo dost vtipný. pak zima jako svině a konec u mě doma, kdy se připojily tři mražený pizzy a donnie darko na mym noťasu. 

v sobotu ráno mě moje mateřská spolužačka vzala károu na vejlet do järvenpää, kde měla celá třída minulej rok základnu, takže pro ní nostalgično, pro mě objevitelství a první vejlet s helsinek.

 takže jezero, rodnej dům finskýho skladatele, blešák a oběd v čínský restauraci. a kam na kafe? přece do jinýho města, takže vantaa, kde bydlí naše americká spolužačka s manželem a dvěma ratolestma. u nich na návštěvě zas kaliforňan, takže čistě americký odpoledne, který zahrnovalo freesbee golf (jo, zní to fakt divně, ale tady se podívej http://en.wikipedia.org/wiki/Disc_golf) a burgery. a to teda nebyla žádná prdel, protože sem se přežrala tak, že sem myslela, že umřu. fakt. takže pěkně po finsku kafe na záchranu života a pak ještě návštěva doma u mý mateřský spolužačky a luxusní odvoz ke mě domu.

no a pak ten průser. už fakt nemám energii o tom cokoli řikat, ale prostě máme doma war zone, protože si marjána zas hrála na justice league a posrala si vztahy na celej rok dopředu. zásadně ale odmítám krejt cizí šit a tak to dopadlo jak to dopadlo. nahovno.

dneska sem se léčila vycházkou na ambasádu a registrací na říjen. jo, volim vole. a pak pěkně podél moře, vyfoukat ze sebe všechny ty mrdky. první den je pořádně zataženo a moře má najednou novej rozměr. skvělej. a jelikož sem na útěku z domova, tak sedim v kavárně (hipster alert) a přemejšlim ke komu se schovat. sranda. 

"ať vysvitne slunce a roztrhá ty mraky,

ať vysvitne slunce a roztrhá mě taky."

everything in life is fine, when you're constructed with a spine

a další důležitý jůtubový pecky zazněly na dnešním čupráckym odpoledni s M společně se zaz, dub fx a nesmrtelnym německym ptačim dýdžejovi. nejdřív sme se asi dvě hodiny válely na střeše s čipsama a džusem, což taky zahrnovalo asi dvacetiminutovej telefonickej hovor s její kamarádkou a tématem byl zas a znova záhadnej hasič, co se nedokáže vyjádřit. to je teda lavstory. 

když sme to dostatečně probraly, přišel čas na pečení banánovejch muffins a můžu vám říct, že teda lahoda! a ještě aby ne, po dnešních krutejch sedmi hodinách ve škole kdy sme zase tvořili další a další případy a prostě dokola case management. ale ráno mě po příchodu docela probralo, když sem si vylila kafe do tašky. super. a po mordoru sraz skupiny co spolu děláme group assignment, takže zambijská žena, kníratej nepálec a nepálskej fešák a na našem uplně prvnim srazu sme dohodli akorát to, že "can you write a story?" - "i guess", takže mám velice důležitej úkol, ale už to mam v hlavě a bude se to menovat "marianna's awesome story" a to je dost dobrý myslim. no prostě megadobrej den s lososem k obědu a návratem domu přes mou oblíbenou špínočtvrť.

asi vteřinu po vyfocení týhle fotky mě oslovil jakejsi jižanskej alex s tim, že co já tady jako a kam jedu atakdál a že ať s nim du do baru. chá! tak sem se mistrně vykroutila a stačilo mu, že když se budeme mít potkat, tak se potkáme. sem frajer. ale doma už zas takovej frajer nejsem, když sem zjistila, že mi kretén spolu-byto-obyvatel sežral všechen zázvor. tak už asi tejden sbírám odvahu ho zjebat, ale furt nic. kurva.

vlasový vítězství aka three weeks in finland

tři tejdny v helsinkách znamenaj tři tejdny hledání fénu po sekáčích a dneska finally jeho nalezení a to za překrásnejch pět éček. takže úroveň vlasový kultury dneškem rapidně stoupá, jou! 

mr. spolubydlící hlasitě a vytrvale dýdžejuje na plný perdy a tak moc nevim co píšu, mezi všema těma českejma a jinejma mejnstrýmama, kterejma nás tady krmí. super. 

dneska po labužnickym skorotejdnu volna zase škola, díkybohu jenom dvě a půl hodiny, ale i tak se to nedá, navíc když sem se předtim přežrala jak dement (jo, vařim a jo, vim, že to neumim, ale stejně se mi to líbí). po škole všichni byzy, tak sem se vydala na kirppis tůru, už asi stodevadesátouosmou za tu dobu co se tady motám a tradá, úlovek konečně. primárně byl teda cílem cesty uff, kde maj dneska všechno za dvě eura, ale všechno padlo na fén. a pak hlad a žádný prachy, takže bankomatová hledačka, ale nenacházečka, takže hladovej vejlet do jakýhokoli zálivu, protože moře je dobrý prostě. takže kalasatama a velmi uspokojivý okolí plný bordelu, lodí a prostě industriál. parádní místo! 

takže sem se vyvalila do prachu a bordelu a dala sem si slunečně-zálivovou relaxaci, dokud mě neprobralo povědomý tk-tk-tk a naproti přes vodu sem vyšmírovala dva sprejery frajery, takže dobrá koukačka na jejich árt. jo a taky jsem historicky poprvý vybrala prachy z bankomatu, což ale neni moc zajímavý, a že sem koupila čtyři jabka a kafe, to už vůbec ne. a že peru je taky dost nuda. takže za dnešek sorry.

it's never too early for boobs

řekla moje šílená finská kamarádka včera na nejdivnějším mejdanu na světě. už minulej pátek sem mohla obdivovat její šílenství, když sme se vydaly na párty do centra, a potom, co sme se na nádraží opily vodkou z pet-flašky halekala že chce jít na nějakou "és šejkin mjůzik". je skvělá. včera to dopadlo docela podobně, a hned co se zlila jak dement, začla nabalovat nějakýho nebožáka z prváku a po hysteráku v koupelně jela domu tágem. beverly hills hadr. každopádně celej včerejšek byl mega divnej. ráno sem se probudila s obrovskou touhou po jakýkoli čokoládový píčovině co jde zalejt jogurtem a sežrat, takže sem se jak panička vydala na kole do obchodu, abych si udělala dobrej den, což se nepodařilo, protože po lahodný snídani sem zjistila, že moje uklízecí potřeby ještě nejsou uspokojený, tak sem pro jistotu vypíglovala celej byt a vydala sem se na čtyřhodinovou předvečírkovou vařbu, která zahrnovala tři druhy pizzy, zeleninový šneky a tři prdele jednohubek. a pak to propuklo. a byla sranda. párty od šesti, kdy je už do sedmi hodin celej prostor plnej lidí, co se urvali ze řetězu, tancujou jak šílený a děsně kalej. o chorý mysli týhle akce může třeba vypovídat to, že sem asi ve čtvrt na devět dostala pozvánku do finsko-etiopský trojky. a tak dál. nejdivnější je, že v půl jedenáctý se prostě všech pětadvacet lidí zvedlo a šli domu. cože? no nevim. takže sme šůrovaly už asi popatnáctý a díky bohu sem dostala azyl u N a M, kde sem teda včera nocovala už celkem potřetí za tu dobu co sem finská žena. 

ráno se M vydala na výstavu mrtvol oslnit svýho nastávajícího svejma koženejma kalhotama a pytlíčkem slaďáren, co nám po tý hostině zbyly, a my s N sme si daly drbací nářez na balkóně. došly sme akorát k tomu, že nevim proč sem se octla uprostřed drbů a divnejch informací, když sem mohla mít stejnej semestr jak ten němčour, co se pořád vykaluje na střechách, jezdí lodí do tallinu a nikdo se mu s ničim nesvěřuje. a po debatě o mym děsivym spolubydlícim co nejenže chodí asi s půlkou helsinek, bossuje na fletmejt mítinzích (který musíme mít dvakrát tejdne i když sme zatim jenom tři tyvole), stejně pak nechá v kuchyni špinavej hrnec a ve tři ráno zpívá za řevu puštěnýho rádia a televize "in the jungle" před dveřma mýho pokoje, ale už mě díky bohu večer netahá do svýho pokoje, aby mi vyprávěl africký pohádky na dobrou noc (ehm), no prostě po šílenym rozhovoru sem byla nucená si osladit snídani čipsama, bonbónama a vodkou, takže krása.

po přenádhernym dámskym drbáníčku sem se i přes tramvajovou výluku zvládla dostat do kamppi, potkat K a po nákupu nabrat čecháčka, co sem 57 dní ťapal z brna a vydat se do parádního rozkošbytu na večeři. no a teď už jenom chrápat a ještě vás potěšit úlovkem z vobchodu.

queen of the kirpputori

jsem já, kromě toho, že jsem taky dancing queen, sem pořád young and sweet, akorát už mi dávno neni seventeen, ale to neva. tak abys vědel, dneska sem koupila půlku helsinek a to za pár šupů, protože this is how we do it! v mým oblíbenym kreuzbergu je totiž taková parádní ulice, která v létě každou neděli ožije blešákem, a to takovym, že mírák si o tom může nechat jenom zdát. no a moje skříň se teď pyšní novejma šatama alá pani, legínama alá týnejdžerka a taky jsem konečně vlastníkem termosky (s mumínkama tyvole!), takže placení za kafe o obědový pauze ve škole už je minulostí. no a největší pecka všech pecek sou moje nový bačkůrky, který vás tímto zdravěj z naší šopovací kafepauzy. 

takže už žádný obavy, protože mám svý strážný tygry, co mě tu o temnejch zimních nocích ochráněj. jupijou. no každop dnešek byl dost bombáckou oslavou mýho svátku, za milýho doprovodu mý somálský jmenovkyně se kterou jsme zlikvidovaly (rozuměj snědly) půlku čínský restaurace a pak jsme čoudily za rohem, aby jí nikdo neviděl s cigárem. srandy srandy. a dost poetickym zakončenim dne byla ruská přistěhovalka, co už měla dneska evidentně taky odslaveno, takže nám nadšeně ukazovala svuj ladnej ruskej kotníček s tetovačkou a chlubila se, jak ten hnusnej ornament krásně překryl jméno jejího bejvalýho, zatimco žvejkala vajgl. idylka. a na uplnej konec ještě hodinovej small talk s mym spolubydlícim co nikdy neviděl sníh a jeho motherland holduje ženskejm obřízkám.

jo a teda fanfára ještě jednou, protože mám job a to sice velmi intelektuální, což znamená, že šůruju hajzl v překrásnym bytě s výhledem na záliv a to za nehorázný prachy. vůbec to prostě nemohlo dopadnout líp, protože šéfové bytu jsou super pár aka celebrita a dcerobrita a jsou fakt miláčkovský. no moc mě to teda nesere. včera sem si dala první šichtu, takže nejdřív dvě hodiny u kafe, půjčená knížka hovorů s kubrickem a spoustu rad na přežití v tomhle depreslandu a pak šupky dupky domu rychle zjistit proč mi nepíše muj krátkodobej nájemník a pak hnedka zpátky do centra vyzvednout ztracenýho hocha na nádraží. čimž vás všechny zvu do svýho krutobejváku a v ceně zéro zéro nabízim i chaotickou cestu do baru kterej neznám (takže metalovej pajzl se zlitym finem ve vobleku, co se mu ten den ženil bratr a chudák mlel pátý přes devátý), pak ještě jeden pokus s levnějšim pivem a pak plechovka na vyklidněnym balkóně. jo a taky velká debata o tom, jestli fakt všichni lidi čůraj do vany.  já myslim, že jo.

xoxo gossip girl

sobi jsou lež

...a to pekelná, protože tady prostě nic takovýho nežije. myslim, že si to prostě kdysi někdo vymyslel, protože nechtěl prezentovat svojí drahou vlast veverkama, kterejch je tu víc než potkanů na palmovce. takže jsem ti chtěla odkrejt tohle velký severský tajemství, aby už bylo jasno. což je venku teda vlastně pořád a taky  jsme to dneska řádně oslavili šestihodinovou onlajn zkouškou, která spočívala ve vymejšlení fiktivního klienta (když už němec, tak je snad jasný, že to bude hans!) a následný řešení jeho situace a do toho znova a znova vysvětlování, co to teda je ta sociální exkluze. ale jelikož jsem byla v dost neporazitelný partě v čele s puntičkářskym němečkem, co nám dokonce i uvařil a přines nám na střechu (dobrý místo na brejnstormink) kafe z trafiky, tak očekávám hepyend.

jelikož mý helsinský pátky pomalu ale jistě získávaj nádech tradičních kulturních pátků, tak jsem ani dneska nezanedbala svou hipsterskou povinnost, vzala jsem M a šly sme do kiasma -museum of contemporary art, což je první pátek v měsíci vždycky zadáčo, takže ideální příležitost pro takový nuzáky jako sem já. no teda vůbec nám nevadilo, že půlka toho gigakomplexu byla prázdná, protože i tak sme se společně dostatečně dlouho zvládly divit vystavenejm parukám a videjím o chlupech co padaj do kýble. hm. ale jako asi podobně rozpolcenej zážitek, jako minulej frajdej, kdy sem šla s N do divadla, kde celou dvouhodinovou šou začla malá křehká dívenka ve vínovym dresu svym procítěnym tancem a pak tam vlítla parta mlaďochů  se svym hurónskym strýtdencem made in finland co se menuje saiffa a vypadá to asi takhle...

...no a o třetí části nevim jestli umim uplně správně referovat, ale zahrnovalo to spoustu bordelu, videjí z jůtůbu promítanejch uplně po celym prostoru (no né že by to bylo normální divadlo, spíš takovej vyklizenej sklad) a epileptický tance mladejch blonďatejch micinek střídaný pomalym krokem týpka s motorkářskou helmou na hlavě. no nevim, ale úlet každopádně super.

vzhledem k tomu, že sem byla celý odpoledne připoutaná k dnešnímu intelektuálnímu výkonu, tak se žádnej progres s týpkama z kiosku neděje, zato už se skoro kamarádim s dvouma nepálcema na hlaváku, který moc dobře věděj, že na ně už třetí den v řadě čumim jak to na tu kejtru mastěj. no to bys čuměl! a taky mě to pak dycky hraje v hlavě když jedu tim voranžovym metrem asi tři hodiny do tý svý prdele. a tady máš teda video mýho oblíbenýho úseku kulosaari - kalasatama:

jo a jako nemysli, že tady budu kydnout každej večer, ale moudrej člověk ví, že "kdo v pátek nejde na večírek, ten má celej měsíc co žrát" a tak tady tuhnu a vařim, jelikož chci bejt sama sobě dobrou ženou, což se mi zatim vcelku daří. takže čau.

jo a poznatek ze sauny - čárky sou zpátky, holky!

minä olen täällä

jelikož se pomalu ale jistě stávám řádnou finskou hipsterkou co má starý kolo, velký svetry, křivou ofinu a kytaru, který neladí déčko a to tak, že to nedokáže naladit ani muj profi kalifornskej učitel (což může znít fakt vzrušivě, akorát je ve svejch dvaadvaceti ženatej, což mě nutí se při pozorování veverek na balkóně nostalgicky zamejšlet nad vlastnim milostnym životem), tak sem se rozhodla, že teda jo, blog je to poslední co mi chybí a taky jste to chtěli, tak tady to máte a jestli to nebudete číst, tak bude sekec mazec!

tak nějak sem čekala, že první měsíc prořvu pod peřinou, ale nějakym zázrakem shora je to všechno dost suprácký a řvala sem jenom jednou a to sice druhej den, kdy sem nebyla schopná najít debilní autobusovou zastávku, tak sem šla pobrekávat do lesa, kde sem našla houbu, potkala zajíce a už to všechno bylo zas dobrý. no každopádně sem tady a venku ještě pořád aurinko paistaa, ale já sedim doma a mam se učit na zejtřejší zkoušku, tak místo toho uklízim a píšu tyhle slova. hm.

nevim jak je možný, že všichni lidi co za celou historii lidstva jeli na erasmus vyprávěj o tom, jak se flákali a ušetřili na ajpody a podobný blbosti, protože to prostě neni možný, anebo jeli do nějaký flákozemě jako je třeba španělsko a jenom já sem takovej dement, že sem jela do země šprtů, protože to, co se v tý škole děje a chystá, je fakt erasmáckej trest. nejenom, že tam kydnu sedum hodin denně (a když vylezu, tak zpravidla prší), ale do toho ještě hrotěj nějaký prezentace a podobný hovadiny. sakra, a to sem mohla s nagelovanejma sexoušema pít sangrii na pláži a vyřvávat španělský vodrhovačky. no jo, kdyby-kdyby-píčoviny, budu se holt celej rok drtit, ha!

úplnej začátek byl ale leháro plný nevědomosti blížícího se školo-masakru. kolovejlet na piknik, pláž a challenge v podobě - do tý vody vlezeš, ty pipino - což sem nakonec udělala, ale byla sem asi vteřinu od infarktu, takže baltský moře na konci srpna moc nedoporučuju. stál za to ale zážitek s finskou psychopani, co šla vyvenčit svojí kočku k moři a s hurónskym smíchem jí házela do vody. je to tady samej magor.

jo, co dál... nepálsko-zambijsko-slovensko-českej vejlet na ostrov (takže loď, juhuu), a asi šestihodinovej piknik plnej racků a čumění do vody. yeah. první sauna s finskejma kočičkama, následná večeře na střeše a první párty, kde jsem se dozvěděla všechny drby světa, takže už jsem řádnej místňák, což taky dokazuje fakt, že se dokážu nočnim busem dostat domu, i když nikde neni napsáno jaká bude další zastávka (to je taková specialita týhle pokročilý země. a nejenom, že to nezjistíš v busu, ale nezjistíš to ani na zastávce. pohodex.) jo a taky se mě japonský turistky ptaly na cestu, takže ta-dá, už jsem finkofenka. 

teď úkol číslo jedna (což by měla bejt ta zkouška, ale na to prdim) - nenápadně se vmísit do takový megakůl partičky hipstrů z käpyly, což je taková fešácká čtvrť, která je na mým žebříčku helsinskejch čtvrtí na druhym místě hned za kallio, což je takovej špinavej a smradlavej kreuzberg a to já miluju. no anyway. tadle parta sídlí v parku hned vedle kruháče a konečný jedničky, kde maj svuj stáneček a prodávaj kafe a podobný věci, za který se dobře utrácej mý nuzný peníze. no prostě sou dost vystajlovaný, kudrnatý, maj velký brejle a hrajou loutkový divadlo. takže jistě chápeš, že se s nima musim okamžitě kamarádit, což je ale problém, jelikož jsou to asi nejvíc finský lidi, co sem tady zatim potkala, takže nemluvěj a nekamaráděj se. blbý.

no a už mě tlačí svědomí, takže si du udělat další konev překápka (protože kdo nepije překápko, tak je nula) a dám si šrotící sešn. 

moi moi!