to be continued...

další veselé příběhy včelích medvíků

day four 

Konečně neděle a tu my teda ctíme. Vstávačka ve dvanáct a místo snídaně máme nejžůžovější jídlo od spolubydlících, které jíme rukama, což je dost legranda a všichni se nám smějí. Následuje nedělní pohodička nicnedělání, ale Mároš musí do práce a tak jdem s ní na metro, že se budem toulat po centru. Kromě schopnosti dělat nejlepší svačiny pod sluncem jsem objevila nový talent a to orientační smysl, což se hodí. Prošmejdíme pár obchodů a obhlížíme obchoďáky, nic si nekupujem, protože je to nad naše finanční limity, ale uděláme si radost obrovským kopcem zmrzliny a cítíme se úplně finsky. Pak jdem nakoupit na večeři a frčíme domů, zde se objevuje Vikinin talent pamatovat si zastávky metra a vědět, kde vystoupit, takže jsme uplnej dream team. Vegetíme si doma a koukáme na Zobákův oblíbený seriál - Vampire diaries! Pak mě Viki rozpleská v kanastě a už se vrací Mároš, takže kuchtíme maso, kuskus a zeleninu. Po véče hrajem karty se spolubydlícíma a učíme se nové karetní hry, které vlastně známe, protože jedna je jako naše prší a druhá je ala Černý Petr. Před spánkem čučíme na seriály a pak pac a pusu a chrrrrrrrrrrrrrr.

day five

aka pondělí. po snídani vyrážíme směr centrum, kde se ztrácim a v hysterii zalejzáme do sekáče, abych se uklidnila. po výlezu a za pomoci hodný pani prodavačky už vim směr a tak kolem obchodů s vycpanejma sobama míříme do kamennýho kostela, po bílý katedrále druhý věci, co jde v helsinkách vidět. vevnitř tlupa asiatů a my. neni to tak pod zemí jak se řiká, ale stejně sme spokojený. po tom, co odmítnu platit euro za čůrání odcházíme a kolem jezera a výhledem na dřevěný domečky míříme pod linnanmäki, zábavní park, kde se nachází diak, moje škola. takže děláme minitůru po jídelně, žerem chleba od pani svačinářky a přecukrovaný mafiny z místní kafeterie. a pak zas do zimy, nebo spíš vlhkýho nečasu a směr kaboom, muj oblíbenej sekáč. jenže sakra, moje obava byla oprávněná a v pondělí je zavřenej. nevadí. pokračujem do uff a fida na sörnainen a dál směr hakaniemi. po cestě se stavujem v knihkupectví, kde rozmlouváme s francouzem, co před 17ti lety přijel na roční studium a už tady zůstal. pak ještě jedna zastávka v sekáči, kde je zas albánec, jehož matka vlastní ten sekáč, ukazoval nám na svym smartfounu fotky z plzně a temelína, kde sem já třeba nikdy nebyla. hm. pak k metru a na nákup do itäkeskus a velehody v podobě bramborovejch hranolek a stejků se smaženym ananasem. jo, máme se dobře. pak ještě zmrzlina a objevení novýho seriálu u kterýho si překakáváme (american horror story, ne?) a tak. holky se potěj a nespěj a já sem unavená, takže dobrou.

day six

byl ve znamení Tigeeeraaa, obchodu, kde sme všechny nakoupily témeř všechny dary,páč to byl obchod s nejvíc ťuťu zajímavejma designovejma potřebnejma věcma viz hřeben ve tvrau srdíčka. Před tim, jsme obcházely helsinské pobřeží a eště před tim,jsme navštívily mega blešák, kterej byl jak katakomby, nicméně Marína si zde koupila sexovní džísku, takže tedka je to drsně sexy zlá buchtice. Eště před tim, jsme jsme navštívily retro oblečení obchod, kde se háně zalíbily růžové šaty s dortíčkama a dále je cenzura provedena háňou. No a v průběhu toho všeho jsme koupily tunu tradičních finských bonbonů FAZER a potkaly páreček čechů, z čehož Mároš málem dostala infarkt. Den 6 byl také ve znamení HESBURGERU, finský fastfood, kterej je jinej než ty naše pouze v typu housky, ovšem vrchní svačinářka Kahan Hanana byla nešťastna, páč nemohla dělat svačinu, nicméně náladu Kahanovi zvedl čerstvý losos, kterýho sme ukuchtily k večeři a díky našemu lososímu tanci před troubou dovedli pana lososa ke zdárnému konci v našich žaludkách.Večer se dělo American Horor Story, z čehož Háňa nemohla spát a musela hrát bonbonky na mobilu.

viki? - no? - naser si!

day one

po tom co kočeny dorazily do země mumíků a zmrzlých bažin v nula nula čtyřicet, nastala dlouhá cesta domu temnýma autobusama a po příjezdu začala velkolepá párty ve sklepě aka nesmíme vzbudit spoluby. tudíž ve studený sauně řízky a martini, hanka omdlívá a probíráme milostný životy našich známých. ráno pak vstávačka pozvolná, kaše, seznamujem se se spolubama a jedem na pláž, kde je velkej fukejř, ale stejně šlapem až na konec kamennýho mola a zpátky a pak na pláži točíme video aka baywatch. ohřát se v červený dřevěný kahvile a šup šup do školky, na rozkošnou přerozkošnou vánoční hru. každá brečíme aspoň dvakrát a pak se cpem sušenkama, který sme před tim pomohly upíct finský přítelkyni bulharskýho pana učitele. celý velkej doják. loučíme se, chce se mi bulet, ale frčíme do centra na mítink s finskou mámou, co nás bere na výstavu svýho pastora. kytarovo-houslovej koncert, limonády a pak domu, páč ráno do školy. takže stejně usínačka asi ve dvě, protože extáze z toho, že sme zase spolu. /autorem je kůžička/

day two...

...začal dokonalým plánem, vystoupit na každé metro hunki punki miliarda divnejch slov zastávkinen, zatímco bude marianne in da school, nicméně náš plán byl zhacen neustálým posouváním budíka,takže sme se s kahanem vyhrabali až když už skoro zapadalo slunce a rovnou  nabraly marínu cestou ze školy. šly sme do nejvíc žůžo pidi nakupovacího centříčka,kde byly obchůdky nejvíc nasardinkovaný,ale naprosto rozkošný,měly tam všechno od žrasa po huňatý svetry se sobama až po sobí vykrajovátka,byly sme totálně dojatý až sme z toho musely jít bruslit, finskej hokejovej tým by dostal těžce na prdel,kdyby nás potkal na ledě, poté kafíčko a poté nakupovačka na párty pořádánou marínou,která nechtěla nic péct ani připravovat,načež sme všichni kmitaly 2 hodiny v kuchyni až se z nás kouřilo.Párty v plném proudu, řešení polygamních manželství s africkejma chlapcema,opilá marína, opilá kahana, neopilí finští spolužáci maríny, šejkujem prdelkama v africkým stylu, sme spokojený že czech food se snědlo, jinak jako naštvanost. Neustálá šikana kahany, protože mě to baví,marínu nemůžu, má ženství.

/pro maríny blog zprostředkovala king konží ptakopysk/

ps: přídavek ke dni 2

operace maríny malíček neboť se mároška rozhodla udělat skalp svého malíčku o žiletku  ve sprše (na žiletce je stále skalpovaný kousek kůžičky),všude moc krve,marína nešťastna a bolavá, malíček se zachránit nepodařilo...

day three

Jestli si někdo myslí, že třetí den je krizový a tudíž odpočinkový, tak na to my nehrajem. Proto jsem se vydaly na výlet na ostrov Suomenlinna. Nejdříve jsme se posilnily vajíčkama a místním jogurtem a vyrazily jsme do přístavu, kde jsme viděly loď, velkou loď a uplně obr loď. Před naloděním nastal lehký stres, protože jsme kupovaly lístky a námořník už vytahoval kotvu a do toho Mároš hledala kartičku na metro, ale zdárně jsem nastoupily a užili si vítr ve vlasech, mrznoucí obličeje a hlavně nádherný výhled. Miluju lodě! Na ostrově jsem si daly procházečku a prozkoumaly jsme strašidelné katakomby. Následovalo focení, svačinka, čajíček a nejkrásnější západ slunce nad mořem. Jo, miluju i moře! Po příjezdu jsem šly na kukačku na místní trhy a na katedrálu. Únava nás však dostihla a tak jsem načerpávaly síly v kavárně, kde jsem ochutnaly místní spešl dorty, citrónový a borůvkovo lékořicový. Pak už jen nakoupit na véču a tradá domů neb už toho máme plný kecky. Mároš je mistr salátů a tak jsem si daly zdravé hody a k tomu finský film o Santu Clausovi s finským týpkem, který si tu stále vegetil od včerejší párty. /Toliko k dnešku od vrchní svačinářky Hanky/

papajný na návštěvě

píšu na blog, protože dnes se stala spousta věcí a jsme plné dojmů které ovlivní naše životy. viki se chce brát za fina aby mohla rodit děti a hanka je na pohodu a zvládla sníst skoro celou pepřovou polévku ze který se opotila až na prdel. marjána je opilá, smutná a krvácí a posrala vaření protože je blbá bobinka. marjána chce bejt jako pihoun, velkej pohodář. viki viděla poprvé nahatou hanku ve sprše (hanka: "tak to je fakt skvělý") a sama se nevejde do sprchy protože je king kong. a po dnešním zážitku na vernisáži se z viki stane houslový virtuóz a marjána posílá slečnu houslistku do blázince. káv asi padesát, už nikdy nepujdem spát (a marjána ráno do školy). viki chce souložit spolubydlícího černocha, protože obřízku ještě neměla a hanka včera málem omdlela, ztemněla a zbělela zároveň v sauně s řízkem, ale martini co už jsme skoro dopili jí zachránilo. a zejtra si dáme šáňo. český rozhlas jedna radožurnál marjáno-hano-vikion. 

nezávislost

úterý hurá do školy, po independent dni pokračujem v mordoru.

sekerník mika a prezentace moudrostí, který sme vyplodili na téma - ideální dotazník pro azylanty-seniory ve finsku. no ale jelikož sme měli skupinu retardů a jaksi nám nedošlo, že máme napsat ímejl, ze kterýho to pak budem prezentovat (dobrý, nebyli sme sami), tak se nic neprezentovalo, ňahahahah. tudíž oslavný oběd v 10:30 (what?) a assignment 2 - najdi si statistiku nějaký sociální šlamastyky co se mládeže týče a napiš třístránkovou přesvědčovací studii pro místní zastupitelstvo. jo a máte na to 24 hodin, smradi, díky, konec hodiny. tak fajn, dneska mam dost, takže nasrat a jedem s A a N do arabia, páč tam má ve vobchoďáku M směnu a má předat N nějaký prachy, jelikož zejtra jede do inglendu navštívit svou milovanou sestru (čimž budim výčitky svědomí ve vlastní sestře páč si nepamatuju, že by mě tu navštívila, ehm). No předaly sme prachy a pak dívčí zábava - nakupujem boty pro N na anglický gala. takže (díkybohu jenom) 3 obchody a do kallio na kafe, kde pokračuje muj anger management aka vzteklota, když stojim asi tři a půl dne ve frontě na sušenku (kterou fakt děsně potřebuju. no nic. pak domu zhluboka dejchat.

středa. píšu tu svini asi pět hodin a jedu na kole pro sušenky (který fakt děsně potřebuju) a čtyři mandarinky. večer mě tahá spolub z pokoje, tak se vošívám vole nech mě v klidu uhnít, ale jdu a v kuchyni apple pie a velká grada všech obyvatel, všichni mě krměj koláčem (což je nechutný a všude jsou pak jabka a skořice) a hurá hurá, přednarozeninovka!!

čtvrtek. mám narozeniny!! ráno workout - narozeniny neznamenaj volno, ty lenochu a šupky dupky pěkně nostalgicky na vuosaari a do školky. tentokrát ale za prachy, takže sem spokojená (a šit s italkou rádoby vyřešen přes fejsbuk, whatever, hlavně ať je klid). děti jsou fakt pupupu, přejou mi hepy bzdej (ty máš narozeniny? tak co se tu s náma koukáš na film, běž si domu rozkrojit dort!) a děsně mě milujou. za oknem dokonce sněží a prostě díky vesmíre. a tady máš videjo, když sme s dětma měli kdysi švédskou návštěvu ve školce, jojojooo:

po dětech k M na návštěvu, sice vim, že je tam tajná párty, ale dělam, že nic a ječim když se rozsvítí a holky volaj "saprajz". doják. dostávám finsky vyladěnou párty s tradiční finskou hostinou co zahrnuje rejžový pečivo s vaječnou pomazánkou, brusinkový sušenky, povidlový něco a krekry se sobím sýrem (neptej se mě, fakt nevim) a taky náušnice s finskýma tv hvězdama pekka ja pätka.

pijem glögi a červený víno, přejídáme se a tancujem ve vikingský čepici, kterou jsem byla pokřtěná na finku. prostě achjo, dojánek. pak začínáme koukat na bollywoodskej film, jenže na mě padá narozenovej prach a jedu domu, ať neprudim. skvělej čtvrtek <3

pátek. finsko má narozeniny!!

 (http://en.wikipedia.org/wiki/Independence_Day_(Finland) trávim je v teple domova za přítomnosti pračky a dalších domácích potřebností a večer jedu k finský A, kam se přidává pakistánská A a somálská M, vaříme hromadu zeleniny, lososí píčoviny a rejži, dojídáme muj skvělej narozeninovej dort s plameňákem a koukáme na estonskej devadesátkovej film. samozřejmě taky nechybí tradiční oslava dne nezávislosti tzn. koukáme na asi pětihodinovej (tentokrát fakt) pořad v televizi, kde si prezidentskej pár pořásá rukou s každym kdo je tady důležitej a drbeme účesy, šaty a prostě všechno co jde. pak v půl druhý domu, kde mi neskutečně trapnym způsobem ujel vlak, takže dobíhám bus a cesta tak trvá asi osumnáct hodin. doma ve tři a dobrou noc.

konečně!

cože co? končíme v pátek, žejo! oukej, tak milý deníčku, v sobotu sme měli grupvorkovat u ženy z malawi (malawanky, what?) s pakistánkou jenže mlw byla povolána do důchoďáku a tak teda sakra, mi neřikej, že jako nemam co dělat. takže prd, volám kalifornii - jedu k tobě - jo teď vstávám, přijede somálka, tak poď. takže hurá pitäjanmäki a po cestě siwa, čipsy a kola, páč i know what boys like. a jak už to tak spolu hezky umíme, pizza a family guy, drby drby a stejně mu nevěřim, že je fakt ženatej, sice sou jejich společný fotky i v koupelně (fakt), ale se tady už tři měsíce a ještě sem jí neviděla. nevim. hrotíme group work, k. nemá skupinu, tak ho adoptuju a lákáme k nám pakistánku, abychom to dojebali. jede. super. takže hrotíme azylanty-důchodce a pak už nás to nebaví, tak otvírám vodku a přichází somálka, má drahá jmenovkyně. dost dlouho se bavíme osumdesátkovejma videama na jutubu, tančíme čtyřtanec a tak. pak s pakistánkou do siwy znova a vaříme kuřecí vývar, zatimco k. a s. vybíraj film - vyhrává butterfly effect, kterej sme všichni viděli šedesátkrát, ale neva. stejně na to nikdo nekouká, páč všichni vzrušeně funíme když je to dramatický a pak se řehtáme tomu jak sme debilní. mám tady skvělý kamarády, fakt. pak odbíjí půlnoc a já se vlkodlačsky odebírám domu a zjišťuju, že venku napad sníh, jen trochu, ale stejně mě to dojímá.

usnout ve tři vstávat v devět, když je víkend a ty můžeš spát sucks, ale -když je čas na akci, nečekáme- jak víš a tak teda vstávám, budim se kaší a jedu do töölö, kde je zas na zimním stadionu blešák. vystupuju a čekám na H - sakra, jedu pozdě - jako dycky vole - stihnu projít půlku blešáku než se za mnou připrdelí a pak se spolu vesele noříme do starejch i novejch krámů a nakupujem drahocenné vánoční dary o nichž ti samozřejmě nic neřeknu, ha! když sme to celý prošly asi třikrát, vydáváme se ven, jakože oběd někde rychle a pak do přístavu najít loď na mustasaari, ostrov, kde jsou ovce. to je to jediný co o tom ostrově vim a tak je jasný, že tam potřebuju, žejo. po cestě ujetá tramvaj a hele - indorestaurace, pojď - hromada špenátu s rejží a naan, pivo a radost. uf. ano, miluju se natolik, že snim patnáct euro. dneska jo. pak zas ven, salmiakki bonbón od pana inda zabíjí celej kulinářskej zážitek, ale jdem dál. a jdem a jdem a jdem dlouho a do přístavu přicházíme přesně uplně debilně, tudíž jedna před půl hodinou a druhá za půl hodiny. na domě vedle svítí "kahvi", tak jdem dovnitř, jakože bychom užily kafe a hele - on je to vietnamskej obchod s třema stolečkama a pani co neumí ani finsky ani anglicky a tak je to sranda, když si dáváme kafe a ona se nás děsně ptá jaký a my jí řikáme, že je to jedno, že hlavně nějaký. pak lahodný kávový moment s výhledem na záliv a jdem teda najít loď. jenže ouha. u mola visí papír - mustasaari zavřeno, otvíráme v létě dvacet čtrnáct - a tak řikáme "mitä?/cože?" finové zavíraj ostrovy? dobře, však my se nepokadíme. a tak pokračujeme naší super procházku po pláži, podél zálivu, lesem a kolem hřbitova, dokud nedojdeme k helsinským bohnicím, kde venku čeká stoleček se zázvorovýma sirupama, perníčky a dobrůtky a stojí u toho dvě babičky, dávaj nám glöggi (svařák) a povídaj nám, jak pořádaj setkání "of a good spirit" a že nic nám holky neplaťte a mějte hezkou neděli. doják. v centru pak míříme do baru, protože sou už skoro čtyři a slunce tim pádem už zhasíná a tak je čas na drink, kterej si velmi užíváme, dokud se s náma nedává do velmi nesrozumitelný řeči pán vedle od stolu, co si dal čtyři panáky a už ho to samotnýho nebaví. a tak se dozvídáme co ho všechno sere na finštině a celkově v životě, pomalu se zvedáme a mizíme do potemělýho města. dál chodíme a zapadáváme do baru co se menuje "jabko", dáváme si pivo s medvědem a H mě učí finsky. moc toho pořád neumim. pak jen tak čumíme na lidi a vedle nás se rozflákává pani o stůl, kterej pod ní padá a ona se příšěrně flákne do hlavy o podlahu. nepij tyvole. tohle je tu pořád. zachraňujem a usazujem a pak se zvedáme a venku se k naší objímací loučící párty připojuje obrovskej choroš s knírem co se kymácí a hrozně vypráví že kjfmnlkdfjvh-aj-vos-a-soldžr!-kjhfbhrb tak řikáme jojo, to je moc hezký a rychle jedem každá domu do svýho tepla. a z vyklidněný neděle se stává brutální nasrávačka, páč kriplozmrdodebil se někde fláká a tak se ruší mítink. KURVA!!! nasráč neni kvůli zrušenýmu mítinku ale tomuhle kurvaprdel chování pana krále vole. jo dejcham zhluboka, o nic nejde, jdu spát (potom co chodim po bytě a řvu, rozdávám faky a fakingy a pak se horem dolem omlouvám - poslední dobou mám nějakej přebytek energie nebo co a taky sem pěkněj spratek, máte se na co těšit) 

dobrý ráno pondělí, beru papíry a jedu do pasily k mlw na pokračování důchodečnejch azylantů, vplouvám do obchodu a vidim zezadu číču v růžovejch botách s leopardem a je mi jasný, že je to vona. tak kupujem horu jídla a jdem. po cestě kaliforňan s donuts a je jasný, že to bude teda veleplodnej den. celej group work hotovej asi za dvě minuty a třicet vteřin a pak už jenom čumíme na třináct párů bot s podpatkem a nestačíme se divit. tak žerem pringles, abychom aspoň zakryly ten údiv a pak berem saky paky a jedem hodit někam nějaký klíče pro někoho nevim co něco, ale co viď a objevuju novou část helsinek, o který sem vůbec nevěděla. paráda. po cestě zpátky na příšerný zastávce metra, která je celá ve vobchoďáku mlw řiká - nahoře je pěkná kavárna - a tak jdem na drink a čumíme na potetovaný servírky. jou. pak zas pasila, koukáme na mentalist, žerem zbytky bonboniéry a pak jedu domu a před tim vyzvednou boty u pana mexičana. krásnovečer. kupuju hromadu jídla, vařim hromadu jídla a cestu z metra jdu půl hodiny, protože se musim smát, jak je mi hezky a jak sem spokojená, že konečně-konečně-konečně sněží a leoš mareš mi zpívá, že neni svalnatej. mam se dobře.