konflikt je pořád aktuální, takže sem se do dneška vyhejbala domovu (nebo co to je), ale teď už sem tady, sice sem asi dvě hodiny nevylezla z pokoje, ale aspoň něco. pravděpodobně mě čeká děsnej rozhovor se zmrdem, na což se moc netěšim, takže sem tichá, neviditelná a mám zhasnuto (a fakt vůbec se mi nechce čůrat).
od neděle sem hodně často žila u holek v pasile, čuměly sme na tatt av kvinnen a finský idols a dělaly kuřecí salát, ze kterýho sme pak měly orgasmy. nekecam. a do toho škola, která dneska vyústila ve tvoření programu na skupinovou dynamiku pro prváky, ze kterejch sme dělaly pokusný králíky, takže hustý.
co považuju za vítězství je nákup supráckýho hrnku v sekáči za padesát centů, to, že mi fešáckej nepálec dal citrónovej bonbón a to, že už tejden žeru k večeři suchary a ještě mě to nezačalo srát.
co mě ale sere je týpek, kterej mě při pondělním tajným plížení domu šmíroval až před barák, kde si se mnou chtěl děsně povídat, jenže jakoby finsko-anglická konverzace uplně nefunguje, takže se prostě a jednoduše vesral do mý předsíně, odkud sem ho musela vyhazovat. takže teď při cestě z metra používám těžce nindžovský techniky, abych ho nikde nepotkala. yeah.
no nevim ti hele, tenhle blog asi oficálně přestal bejt vtipnej a podezřele získává novej rozměr aka "milý deníčku, dneska se na mě usmál ten kluk z pátý cé", takže to asi zabal a najdi si nějakej pěknej blogísek, kde ti poraděj, jak si fénovat nehty, nebo něco podobně důležitýho. tady se totiž docela hovno děje, jelikož prší, takže pletu, čtu into the wild, piju zázvorovej čaj a prostě se neděje nic zábavnýho na čtení, i když mě to těžce uspokojuje.
akutualizace : takže tyvole. v koupelně na hajzlu mi visej africký šaty co dělá zmrdova máma a všude po zemi sou jeho fousy. jako nevim co to má bejt, ale je to fakt creepy.
Žádné komentáře:
Okomentovat