"strč prst skrz krk"

mi řek finskej ville minulej pátek když se mi válel po posteli a ladil mi kytaru (to neni žádná metafora, ty čuně). takže úkol číslo jedna - naladit kytaru - splněno, úkol číslo dva - vystrnadit týpka - splněno taky, i když to teda zkoušel, jenže jeho fotbalový tričko mluvilo jasně. zas to ale nebylo tak složitý, jelikož sme měli doma frešmenskej večírek, na kterej sem se těšila celej tejden a když sem se celá nadšená hrnula domu s třema litrama mejdla (což mi udělalo až podezřele dobrou náladu), tak se mě milá postarší pani v metru na něco zeptala, a když sem jí řekla, že bude muset ingliš, tak mi věnovala ten nehnusnější pohled co sem v životě viděla aka vypadni ty hnusný přistěhovalecký hovno, takže začátek párty až tak veselej nebyl.
nojo. finové už lezou z letních ulit do normálního zimního módu, takže se furt mračej a v metru čuměj z okna aby se na tebe nedej bože nemuseli dívat. to sice dobře známe, ale tenhle level je teda hodně vysokej. 

je tady furt takhle, takže mám dneska čil den, což už teda bylo zapotřebí, protože školka je fakt vyčerpávající místo. už sem si dala chřipku nebo co, úspěšně se vyhla vším a teď pozor, máme novinku a to sice roupy, jupí. takže sem v pátek musela sežrat nějaký šílený prášky, po kterejch se mi motal vesmír a za dva tejdny again. vtip je ten, že nevim jestli to mám nebo ne. ale jako sranda, červy z finska. hm. nevim jestli sem řikala, že mě ve školce pojali jako cleaning lady zadarmo, ale můžu teda říct, že se mi zdá o tom jak utírám prach (v tejdnu školka, o víkendu doma nebo u celebrit, takže yaay!). takže haleluja na jabockou praxi, kde si člověk občas dokonce i přijde k něčemu dobrej. no ale pohoda, už jenom měsíc. takže se omlouvám, ale na žádný blogy neni energie, a když je, tak jdu spíš s holkama na vařbu, nebo s H do sekáče - jo a tady pozor, můj páteční úlovek čítá černej baret, náušnice, dva pohledy, kotel vonnejch tyčinek a patnáct knoflíků za čtyři é, dobrý co?? no a samozřejmě sem to oslavila na ambasádě, kde byli všichni děsně smutný, protože tam skoro nikdo nebyl. 

tady máš fotku ze skorocentra, kde sem trávila večer minulou sobotu poté, co sem pět hodin uklízela po naší domácí párty. no prostě příběh asi takovej, že sem na netu našla lahodný palčáky a po domluvě sem se vydala za typkou co je prodávala. jenže u sebe neměla telefon a dala mi blbou adresu, takže ouč a potom, co mi ujela tramvaj, takže ouč ouč sem po děsně dlouhym hledání našla byt, kde měla moje tutorka kolaudaci. řekla že bude párty, takže mě fakt nenapadlo, že budem čtyři, ale měla napečeno, takže nou problem. teď mi dochází jak děsně žeru, když sem den poté strávila u kaliforňana s kuřecíma křídlama, pizzou a americkejma seriálama. no ale mám se božsky, to je snad jasný. jo a příběh s rukavicema dopadl tak, že sem se o pár dní pozdějc vrátila, jenže ona přinesla jiný, ale napotřetí se to podařilo. takže mě stály akorát tři hodiny života a tři eura. to sedí. 

jediný co pořád nemám je zimní kabát a vzhledem k tomu, že už nám začly zamrzat zálivy (ale pak si to nakonec ještě rozmyslely), tak to bude potřeba brzo. jo a taky už sem uklouzla na louži. tadáá!

no nevim, to je asi všechno, prostě...