konečně!

cože co? končíme v pátek, žejo! oukej, tak milý deníčku, v sobotu sme měli grupvorkovat u ženy z malawi (malawanky, what?) s pakistánkou jenže mlw byla povolána do důchoďáku a tak teda sakra, mi neřikej, že jako nemam co dělat. takže prd, volám kalifornii - jedu k tobě - jo teď vstávám, přijede somálka, tak poď. takže hurá pitäjanmäki a po cestě siwa, čipsy a kola, páč i know what boys like. a jak už to tak spolu hezky umíme, pizza a family guy, drby drby a stejně mu nevěřim, že je fakt ženatej, sice sou jejich společný fotky i v koupelně (fakt), ale se tady už tři měsíce a ještě sem jí neviděla. nevim. hrotíme group work, k. nemá skupinu, tak ho adoptuju a lákáme k nám pakistánku, abychom to dojebali. jede. super. takže hrotíme azylanty-důchodce a pak už nás to nebaví, tak otvírám vodku a přichází somálka, má drahá jmenovkyně. dost dlouho se bavíme osumdesátkovejma videama na jutubu, tančíme čtyřtanec a tak. pak s pakistánkou do siwy znova a vaříme kuřecí vývar, zatimco k. a s. vybíraj film - vyhrává butterfly effect, kterej sme všichni viděli šedesátkrát, ale neva. stejně na to nikdo nekouká, páč všichni vzrušeně funíme když je to dramatický a pak se řehtáme tomu jak sme debilní. mám tady skvělý kamarády, fakt. pak odbíjí půlnoc a já se vlkodlačsky odebírám domu a zjišťuju, že venku napad sníh, jen trochu, ale stejně mě to dojímá.

usnout ve tři vstávat v devět, když je víkend a ty můžeš spát sucks, ale -když je čas na akci, nečekáme- jak víš a tak teda vstávám, budim se kaší a jedu do töölö, kde je zas na zimním stadionu blešák. vystupuju a čekám na H - sakra, jedu pozdě - jako dycky vole - stihnu projít půlku blešáku než se za mnou připrdelí a pak se spolu vesele noříme do starejch i novejch krámů a nakupujem drahocenné vánoční dary o nichž ti samozřejmě nic neřeknu, ha! když sme to celý prošly asi třikrát, vydáváme se ven, jakože oběd někde rychle a pak do přístavu najít loď na mustasaari, ostrov, kde jsou ovce. to je to jediný co o tom ostrově vim a tak je jasný, že tam potřebuju, žejo. po cestě ujetá tramvaj a hele - indorestaurace, pojď - hromada špenátu s rejží a naan, pivo a radost. uf. ano, miluju se natolik, že snim patnáct euro. dneska jo. pak zas ven, salmiakki bonbón od pana inda zabíjí celej kulinářskej zážitek, ale jdem dál. a jdem a jdem a jdem dlouho a do přístavu přicházíme přesně uplně debilně, tudíž jedna před půl hodinou a druhá za půl hodiny. na domě vedle svítí "kahvi", tak jdem dovnitř, jakože bychom užily kafe a hele - on je to vietnamskej obchod s třema stolečkama a pani co neumí ani finsky ani anglicky a tak je to sranda, když si dáváme kafe a ona se nás děsně ptá jaký a my jí řikáme, že je to jedno, že hlavně nějaký. pak lahodný kávový moment s výhledem na záliv a jdem teda najít loď. jenže ouha. u mola visí papír - mustasaari zavřeno, otvíráme v létě dvacet čtrnáct - a tak řikáme "mitä?/cože?" finové zavíraj ostrovy? dobře, však my se nepokadíme. a tak pokračujeme naší super procházku po pláži, podél zálivu, lesem a kolem hřbitova, dokud nedojdeme k helsinským bohnicím, kde venku čeká stoleček se zázvorovýma sirupama, perníčky a dobrůtky a stojí u toho dvě babičky, dávaj nám glöggi (svařák) a povídaj nám, jak pořádaj setkání "of a good spirit" a že nic nám holky neplaťte a mějte hezkou neděli. doják. v centru pak míříme do baru, protože sou už skoro čtyři a slunce tim pádem už zhasíná a tak je čas na drink, kterej si velmi užíváme, dokud se s náma nedává do velmi nesrozumitelný řeči pán vedle od stolu, co si dal čtyři panáky a už ho to samotnýho nebaví. a tak se dozvídáme co ho všechno sere na finštině a celkově v životě, pomalu se zvedáme a mizíme do potemělýho města. dál chodíme a zapadáváme do baru co se menuje "jabko", dáváme si pivo s medvědem a H mě učí finsky. moc toho pořád neumim. pak jen tak čumíme na lidi a vedle nás se rozflákává pani o stůl, kterej pod ní padá a ona se příšěrně flákne do hlavy o podlahu. nepij tyvole. tohle je tu pořád. zachraňujem a usazujem a pak se zvedáme a venku se k naší objímací loučící párty připojuje obrovskej choroš s knírem co se kymácí a hrozně vypráví že kjfmnlkdfjvh-aj-vos-a-soldžr!-kjhfbhrb tak řikáme jojo, to je moc hezký a rychle jedem každá domu do svýho tepla. a z vyklidněný neděle se stává brutální nasrávačka, páč kriplozmrdodebil se někde fláká a tak se ruší mítink. KURVA!!! nasráč neni kvůli zrušenýmu mítinku ale tomuhle kurvaprdel chování pana krále vole. jo dejcham zhluboka, o nic nejde, jdu spát (potom co chodim po bytě a řvu, rozdávám faky a fakingy a pak se horem dolem omlouvám - poslední dobou mám nějakej přebytek energie nebo co a taky sem pěkněj spratek, máte se na co těšit) 

dobrý ráno pondělí, beru papíry a jedu do pasily k mlw na pokračování důchodečnejch azylantů, vplouvám do obchodu a vidim zezadu číču v růžovejch botách s leopardem a je mi jasný, že je to vona. tak kupujem horu jídla a jdem. po cestě kaliforňan s donuts a je jasný, že to bude teda veleplodnej den. celej group work hotovej asi za dvě minuty a třicet vteřin a pak už jenom čumíme na třináct párů bot s podpatkem a nestačíme se divit. tak žerem pringles, abychom aspoň zakryly ten údiv a pak berem saky paky a jedem hodit někam nějaký klíče pro někoho nevim co něco, ale co viď a objevuju novou část helsinek, o který sem vůbec nevěděla. paráda. po cestě zpátky na příšerný zastávce metra, která je celá ve vobchoďáku mlw řiká - nahoře je pěkná kavárna - a tak jdem na drink a čumíme na potetovaný servírky. jou. pak zas pasila, koukáme na mentalist, žerem zbytky bonboniéry a pak jedu domu a před tim vyzvednou boty u pana mexičana. krásnovečer. kupuju hromadu jídla, vařim hromadu jídla a cestu z metra jdu půl hodiny, protože se musim smát, jak je mi hezky a jak sem spokojená, že konečně-konečně-konečně sněží a leoš mareš mi zpívá, že neni svalnatej. mam se dobře.