jak začít vůbec nevim. noční přílet do -13° a autobusová nestíhačka, tudíž ani metrová nestíhačka a tak teda dvě hodiny domu tmou s půl hodinovym čekánim na hlaváku ve stylu - jo, je zima, zvykej si vole. čtyřhodinovej spánek a zmatený ráno - cože, kde sem, aha tady, byla sem vůbec pryč? kufr, jo, byla. takže škola a totálně debilní a irrelevant přednáška o tom, jak psát bakalářku, dobrý no. ale pak oběd a kafe v made in kallio s N a už se zas cejtim jak doma.
z prahy jedu s totálnim přesvědčenim, že tohle bude můj půlrok, muj, a nikdo ať už má mezi nohama cokoli, mě to nepokazí. ne. moje. liberté, égalité a maximálně fraternité jinak nic. jo ale známe to jak to má bůh s našema plánama, že? no a tak když si vedle mě sedá fešáckej týpek, tak mě nenapadá nic, protože sem sama samička a bude mi to muset vyhovovat. jenže vesmír řek chá a chlapec řek - jedu v sobotu do laponska a tak sem řekla - jedu taky. a tak začal nejlepší den a tejden a život a ďaďaďa blablabla prostě do mínus patnácti na procházku po zamrzlym jezeře kafe a ty máš rád tohle? to miluju! ty máš ráda tohle? to miluju a pojď ke mě na večeři! jenže ouha, mám tejden na napsání sedum stránek eseje a předtim ještě jinej románek s wordem, tak zejtra? jo.
takže pátek. škola a něco totálně nezajímavýho a pak přes park na návštěvu, jutuby a zásoby německýho minimal elektra. bože bože. pak večeře z jídla z kontejneru, můžem se mít vůbec líp? jenže sem samozřejmě totálně trapná a neumim ani nakrájet žampion, melu totální hovadiny a všechno mi padá z ruky. jasně. pak film a vnitřní hysterie - sakra, budem se jenom kamarádit. jenže pak pusa a z pátku se stal víkend a co ti mám povídat, nikdy sem se neměla líp. a co víc? ode dneška sme taky spolubydlící! bude to trapný? rozhodně, když s náma bydlí dalších šest lidí ale to je teď uplně jedno, protože teď je jedno uplně všechno, i ta debilní esej a spoustu dalšího psaní, co sem vodflákla až je to hanba, ale je to hotový, odeslaný a čau.
stalo se ještě něco? asi jo, sauna u holek v pasile, návštěva u H, čaj a pomáhání se stehovánim, pokus o to jít na párty ve stylu ach berlíne, ale přes to, že tovární hala z venku vypadala fakt lákavě, stopadesát lidí ve frontě venku fakt ne, takže radši na pivo a poslouchání finů, jak zpívaj karaoke. taky uklízecí sešn u nás doma a odmítnutí hádky kvůli placení internetu, kterej sem tři tejdny nepoužívala.
nevim, je to jedno. tohle je fakt debilní přispěvek, pardon, neumim se soustředit a akorát vymejšlim svou zářnou budoucnost na jih od hranic.
jo a zejtra na tejden hurá do laponska s all star teamem (tady je dneska mínus osumnáct, takže nahoře je peklo, drž palec), takže pak snad napíšu něco smysluplnějšího.
miluju vás & uplně všechno!
(nevim kde mam kabel od telefonu, ale fotku budou. někdy)
Žádné komentáře:
Okomentovat