sobotu potřebuju jako sůl, flákám se a je to velká nutnost. večer přicházej mý oblíbený herečky, smažim jim bramboráky, pijem víno a H mi vrací kufr, co sem jí pučila na stěhování. ten u mě ale dlouho nevydrží, páč v úterý si ho pučuje M, páč nemá do čeho narvat plavečky, co s sebou bere na tenerife. pijem, jíme, probíráme irskej přízvuk a seznamky a pak se holky odebíraj na párty a já do postele. ideální sobota.
v neděli bojuju s vínovou kocovinou, ale pak se sbíráme a jedem na kalasatama, kde je v továrně velkoblešák. venku stojíme dvacet minut ve frontě, ale stojí to za to a i když nic nekupujem, vidíme spoustu hovadin a vyhipstřenejch finů a když už sme z toho unavený tak jsem okouknout kontejnery kolem hakaniemi, jenže smarketovej vchod je zamčenej, u valintatalo nic neni a zatim ještě nebylo, takže je to celý podezřelý a i když nám nějaká random žena prozradí kód do dvora u alepy, nakonec zjišťujem, že nefunguje a tak teda prd, nakupujem a domu na mítink. debilní nedělní večery, kde se dokola a dokola mluví o udržovaní čistýho dřezu, ale zas hurá, končí mi uklízecí směna (druhá za tři tejdny, sakra) a teď mam pět tejdnů volno. juchu.
pak nevim co se dělo, škola, škola, field vizity nějakejch organizací, je mi čtyři dny blbě a moc nevim která bije. zatahuju hodinu akademický angličtiny i informační sešn o tuberkulóze, osumnáctýho jdu na prohlídku a na rentgen a odmítám se tomu dál věnovat doprčic.
ve středu už nedávám nekonečnou mlhu a zataženo a všechno mě sere, zatahuju i dialogický jednání, čehož v okamžiku děsně lituju, ale co se dá dělat. místo toho máme hovory s mědvědem, trochu hrotíme, ale pak si dáme pivo a všechno jde líp, jelikož čtvrtek?
medvěd má narozeniny! ráno zahajuju dárkem, kávičkou a marjáninou superkaší s banánem a prdelíme se do školy, na nějakou uplně tupou lgbt přednášku, kterejch už máme všichni plný zuby, páč už sme unavený z hádek s křesťanama a afričanama. dobrý, máme to každej jinak, pojďme už řešit něco jinýho. nevadí. zachraňujem to zátahem odpoledního bloku a míříme do přístavu. v centru velký haló, všichni řvou a něco slavěj. co se děje? aha, dokola tu jezdí tři tisíce náklaďáků s mlaďochama na korbě, co rozhazujou bonbóny a ječej. aha. poslední den školy a teď se budou učit na maturu. dobrej večírek. koukáme kdy nám to jede a v pauze si dáváme děsně hnusný kafe (uplně se mi při tom zastesklo po praze) v dyzajnovym šopu u katedrály, kterou při tý příležitost taky očíhnem (už to znam, je to nuda a neni v ní vůbec nic) a pak hurá hurá jede nám loď. sem dement a s jedněma legínama a bez rukavic trochu trpim, ale sem statečná. tentokrát má vejlet na suomenlinnu zas jinej nádech, brázdíme ledový kry v přístavu, děsně to rachotí a nevíš, kde začíná šedý nebe a kde končí šedě zamrzlý moře. a je ti zima. obcházíme ostrov, mam mokrý ponožky, ale sem pořád statečná. vyjímečně dovoluju medvědovi si dělat srandu z toho, že sem z východní evropy (mam to na talíři pořád. pořád.) a když už nám mrznou prsty, míříme zpátky do města a hurá kontejnery. skór. hromada chleba, sladký pečivo, saláty a banány. yeah. doma šmrdláme kuskus, pijem víno dokud se neopiju a nemluvim německy a řikáme si, že to byla docela dobrá párty.
pátek škola, ale odpoledne zatahuju a slavim valentýna, kterej ve finsku neni svátek lásky, ale přátelství (nevim jestli doják, nebo trapný, nebo jenom klasicky finský), takže jedu k holkám, drbem a vaříme lososí polívku a brownies. máme se dobře. pak se vrháme k M do skříně a vytahujem poklady pokladů, páč dneska je velkej den, na kterej je třeba bejt přichystanej. ovšem neprozradim vůbec nic a všechno se dozvíš příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat