mam děsný blogový zpoždění, pardon, ale byzy život, chápeš.
od neděle zas škola škola a do toho asi třikrát zátah na kontejnery na hakaniemi, máme štěstí na hromadu salátů a plnej mrazák chleba, sto kilo brambor, hroznový víno, meloun a prostě čirý obžerství.
z tohohle tejdne jde akorát tak vypíchnout čtvrteční přednáška slovenský profesorky na téma práce s mládeží, jenže den předem nás varuje celej prvák, že je to fakt nářez, takže nás nakonec dorazí asi jenom sedum a dozvídáme se krutou pointu - ta pani neumí anglicky. posloucham a snažim se chápat, nevim jestli se mam smát nebo brečet, páč je to prostě bohužel fakt trapný a přemejšlim, jestli jí mám říct, že můžu pomoct, ale nakonec to nedělám, aby jí to nebylo trapný. takže půl hodiny všichni trpíme, dokud neudělá kolečko a neptá se všech odkud jsou. řikám "z prahy". jéje proč ste mě nechala se v tom takhle máchat? (řekla to slovensky, jenže timhle skilem moc nedisponuju) a tak se nabízim, čimž na sebe pletu bič, páč následující dvě a půl hodiny s pětiminutovou přestávkou překládám celou přednášku sedmi lidem, který to ale vůbec nezajímá. každopádně krutá čelenž a musim říct, že sem na sebe hrdá. sice to místy drhlo, předešim páč moje slovenština je fakt peklo, ale všichni mi řekli, že jsem hrdina dne. juhu!!
po přednášce oběd a jdem hrotit hroty do počítačový učebny, páč doma nemáme internet. do třídy se vracíme pozdě, zrovna když je nějaká informační sešn. vcházíme do třídy, slyšíme první útržky hovoru a vidíme obličeje ostatních. aha, něco je strašně špatně. nechápu, tápu a pak se to dozvídám. někdo od nás ze třídy má tuberkulózu, jsou toho plný zprávy a příští tejden nás všechny budou rentgenovat. finsko já se z tebe fakt poseru. tlumim paniku, protože roupy jsem taky přežila a jedem dál.
středeční večer taky přines zajímavost a to sice - začli mi kurzy dialogickýho jednání yaay! učí to amíkočech co si to vzal z letních damu do helsinek a je to teda nářez. dohromady je nás sedum s tim, že jediná nejsem z oboru, ale držim se. pár mlaďošek, jeden skandinávskej sexouš, dvě postarší herečky a sedumdesátiletej herec z floridy, co měl jednu dobu dokonce i svojí kuchařskou šou. prostě pěkná skvadra. když tam jedu, řikám si - hlavně hezky a pomalu, hezky a pomalu. ne. hodinu mluvíme a šup šup, pěkně si tam na dvě minuty běž. a dáme rovnou dvě kola. sice si málem učůrnu, ale zvládám to a nejsem ani zas tak uplně marná jak sem myslela. uvidíme co dál, každopádně je to projekt na další tři měsíce. jupijou. po cestě domu se obdarovávám kolou, páč sem prostě moc šikovná holka.
pátek volnej, žádná škola. takže pečem dort a jedem k holkám, páč sme si vymysleli, že sedmýho února je kiitospäivä, aneb díkuvzdání. pečem lososa a plěný cukety, dva druhy salátů a pijem bílý víno. při každym přiťuknutí děkujeme za všechno co nás napadne a máme krásný odpoledne s dortem a zmrzlinou. / překlad : válim se na zemi, mam břicho jak v osmym měsíci, funim, ale sem šťastná / večer zvedáme přežraný zadky a jedem do pukinmäki na párty naší třídy, připravujem tortilly a paříme, pak poslednim busem domu, kloktat slivovicí, ve vteřině se opít a vytuhnout v posteli ve vedlejším pokoji. hurá víkend!
Žádné komentáře:
Okomentovat