slunceslunceslunceslunce

je tady vole! jenom na pár dní a pak bude zas sekec mazec, jak všichni řikaj, ale teď hurá a budim pihy ze zimního spánku, jupijou! dneska konečně i bez kabátu, ale asi jen pět minut, dokud mi nedošlo, že nejsem zas takovej frajer, a že fakt nechutně fouká, až se to nedá a tak teda zas oblíkačka, hm. ale třeba dobrý je, že sem našla vánoční svítítka (víš co myslim, žejo) a to samozřejmě v popelnici, protože jak je vidno, tenhle semestr žiju převážně popelnicema, což třeba dokazuje tenhle epickej nález na tři večeře aka díky minulej tejdne (a už se vo tom fakt pokusim nemluvit)!

minulej tejden taky končí moc dobře, dvouma volnejma dnama vyhrazenejma na group work, a tak teda makáme a makáme a pak odcházim do svý fejvrit kavárny na rande se syřanem, ještě před tim než propukne freedom party. jenže kavárny sou tady dost debilní a zavíraj většinou nechutně brzo, takže na probrání toho, jak se snaží vochcat systém londýnský filmový školy, co vyhradila místa pro syřany a sám se tam nacpat a zatajit, že si už čtyři roky válí šunky ve finlendu máme jenom hodinu a půl a pak oba míříme svy směrem.

kupuju rádlery a šupkam někam severně, kde mezi předměstskejma domečkama hledam číslo 1T, pak nacházima a zvonim a ani se nedivim, že sem první na párty (damn you, kavárnová zavíračko). svojí roli prvotního návštěvníka znam moc dobře, takže beru nůž a krájim a aranžuju pět kilo ovoce a dalších hovadin a jak se to ta valí a valí, tak ani nechápu jak, a už pařim na dalera menhi, žeru hromadu kuřecího salátu a tequiluju. jo, a taky sem jediná, kdo si vymyslel kostým na freedom party a sem celej večer v županu. jo, vim, trapný, ale nahotu by asi nikdo nezvlád. končíme nějak po druhý, kdy nám úspěšně ujednou všechny dobrý autobusy, a tak jedem někam do mezicestí a pokračujem tři a půl kiláku pěšky větrnou cestou mezi stromama a skalama, kde to vypadá jak v hororu.

a pak sobota. nevim, hrotim školu, která má v úterý velkej happyend a dostávám svou první pětku za celej rok (fakani!), což tady znamená jednička, takže dobrý a prezentace s videem, role play i písničkou nakonec byla dobrej nápad. jinak nevim, víkendová flákačka, nevim jestli se něco dělo. zato v neděli ano. s klidnym svědomim odcházim do práce šůrovat koupelny, jenže dcerobrita je nemocná, takže si nemůžu jako obvykle zpívat madonnu když luxuju, ale to neva. když došůruju, tak probíráme život, dokud neřekne onu osudnou větu - nechceš zůstat na panáka? sem tak blbá. tak blbá. zůstávám. pijem whiskey za 74 euro lahev a tlacháme. a tlacháme. a tlacháme. a nevim co řikam a nemůžu stát a dostávám azyl v podobě gauče. tak blbá. ráno ti nemusim řikat co se dělo, umírám, zvracim a potácim se domu, po cestě mam pocit že chcípnu a jako vrchol svý momentální elegance zvracim v autobuse, kde všichni mistrně dělaj, jakože nic neviděj. no nic. to sem na sebe zas něco prozradila tyvole. tak blbá...