regular everyday normal guy.

to sem se trochu zapomněla. hm.

vůbec nevim co a kde a kdy sem přestala, jo, praxe evrydej, moje rumunština je těžce brilantní (kecam) a odposlouchávám bulharský rozhovory a když něco pochopim, tak jásám. je to menší únavnost než školka, ale stejně je to pěknej mazec, takže se kromě dejcentra a domova nikam moc nevydávám. v pátek sme si daly s holkama dárek a šly sme na vejstavu do kiasmy, kde sou první pátky v měsíci zadarmo, takže juhu a šetříme asi osum euro nebo kolik, ňucháme se v barevnejch stužkách co visej ze stropu, ócháme, ácháme a místy nechápeme a já dostávám infarkt, když objevuju tmavou místnost se zrcadlem ve kterym vidíš všechno, kromě sebe. to si pak musim trochu sednou, vydejchat se a ujistit se, že existuju. fuj. 

pak další odměny za to jak sme holky hodný a šikovný a tak jak jinak, než že jdem kupovat podprsenky (ne, nehty nalakovaný nemáme, no) a bejgly a slaďárny. 

sobota pak velká depka, nevim, prší, neser mě. a N zasahuje. a já řikam ano a vyrážim na nordic soul festival s tim, že vůbec nevim co bude. a bylo. místnost plná hiphop lidí co pařej a registrujou se na betly, N taky. pomalu se srovnávám s tim, že sem fakt lejm a že nikdy nebudu tak ultracool jako všichni kolem mě, srovnávám to asi osmym kafem (to je teď moje specialita, otravy kofejnem) a tiše se kroutim v koutě. následujou čtyři hodiny betlů, nechápu nic a snažim se mít zavřenou pusu a nečumět tak blbě, ale v něžnym svetříku sem fakt prohrála na celý čáře. respekt.

a jelikož sem kretén, co chtěl vyzkoušet jestli už je jaro (nebylo, neni a asi ani nebude) a nevzal si kabát, tak po skončení krutolidí jedem k N, kde mi pujčuje kabát, žerem burgry a hlaváku a jedem na random párty. vystupujem v käpyle a hledáme zelenej barák u siwy. jo, tady. volam medvědovi, že sme tam a už nás vítá ve dveřích s pivama. musim si chvíli zvykat, že mluví jak supermegau.s.a.frajer a tak prolejzam domem, kde neznám nikoho (a nikdo nezná mě, YEAH) a v podkroví objevuju elektro stage s dýdžejem, holkou v krokodýlim kostýmu a magorama obalenýma v alobalu (téma párty je něco jako space disco nebo co) a tak pařim a to už docela s klidem, páč cool level od odpoledne docela opadnul. uf. v kuchyni sem pak svědkem události, kdy se medvěd seznamuje s holkou, co ještě než řekne svý jméno stihne oznámit, že je veganka. jo, to je tenhle typ večírku. aha. já sem třeba měla ovesnou kaši k snídani a sem taky děsně trendy. u ps karaoke pak vyvstává to, co už sem dlouho nezažila a to sice - improlidi ovládaj obejvák a všechny nutěj ke spolupráci. fuck off, já se chci opít. a opera na téma pivo a senioři nic moc. pardon. venku na cigáru pak ruská baletka přemlouvá jihoafrickýho týpka aby jí dal trávu levnějc a v půl pátý jedem domu. overload.

co dál. díky praxi se na mezinárodní den romů dostávám na podzemní hřiště pod hakaniemi, kde mam na starost sedum hyperdětí mezi asi pěti skákacíma hradama a spoustou dalších lákadel, roční chlapeček mi brečí v náručí, ale sem profesionálka, takže mam třicet rukou (který bolej) a dávám všechno. za odměnu dostávám 0.8l pepsi (ó blahodárný cukře) a bez újmy se prdelim domu.

pak sem tam nějakej mítink na kafe nebo pivo, třeba asi před dvouma tejdnama v kallio s mojí finskou tutorkou a jak se tak v kallio stává, nemůžem si prostě povídat sami a už u nás sedí týpek, co nám oznamuje, že je na acidu a pěje ódy na chlupatý pipiny. zvládnem ho asi deset minut a po tom, co nám řekne ať se dem zabít ho vyhazujem a snažíme se zapít tu celou událost. to je totiž velkej poznatek. opilí finové se velmi rádi družej a člověk se pak dozvídá pravdy. jakože vypadam jako francouzka/němka/ruska/tanečnice/ashton kutcher(cožedoprdele?)/atakdál. taky mě jeden zmoženej pán v metru v pátek asi v sedum večer přesvědčoval, že medvěd je "good guy" přitom, co ho držel za ruku. ach ty alkoholy. 

...a taky první kafe s H venku, před tim, než jí ukážu, že má za rohem od práce kontejnery, kde objevuju tuhle fajnšmekrovinu...

to asi stačí. a teď hurá pátek a zejtra uklízecí sobota.