sobota večer - domácí osazenstvo dostává zadarmo lístky do kina, takže vyrážíme, sic je nás jenom polovina, páč nepálská parta má jiný plány. neva. film vybírá samozřejmě zmrd (nyní ještě mnohem většim zmrdem než kdy dřív - více později) a tak jdem na noah. a k tomu jako fakt nemam komentář. fakt ne. ne. měla sem radši odmítnout kinozážitek a první tři dé v marjáninym životě, než tohle. ne. o pár dní pozdějc se ale mý finský kinozážitky zlepšujou, jelikož dostávám na praxi za úkol vzít bulharský sourozence na frozen. cha chá, tak proti tomu nic nemám pani šéfová. beru děti a jedem metrem, kde se fotíme a živě diskutujem a já se snažim vysvětlit, že né všichni černoši sou z afriky a jaktože nejsem finka, když sem bílá. česko-slovensko-rusky finguju bulharštinu a kupodivu nám ta debata docela vychází, i když vysvětlit některý věci moc možný neni. neva. frozen velkej doják, žejo, zas tři dé, děti sou nadšený a já taky. juch.
během tejdne se asi jinak nic zajímavýho nedělo, kromě toho, že zuřivě prolejzáme kontejnery, abychom měli dostatek jídla na víkend, protože co? protože jedeme na chajdu. tadá!!
ajo, sem zapomněla. ve čtvrtek večer jdem do liberté na koncert medvědový fejvrit kapely, vydejcháváme dva finský heavy předskokany, obětujem pět euro za pivo (za jedno pivo. realita.) a pak jucháme na jaya the cat s velmi atraktivnim kytaristou, takže nemam problém. ten mám až když se moje prso shledává s loktem ňákýho random týpka a tak se pak pomalu vytrácim z rušný první lajny do ústraní. no máme se dobře a prso žije. díky za pozornost.
pátek ráno. balíme sakypaky a jedem na stopovací spot směr tampere. palec nahoře asi deset minut a staví nám novinář z helsinki sanomat, největších finkejch novin a bere nás až do tampere. po cestě přiznávám, že český hoši o velikonocích mlátěj český dívky a všichni dohromady nechápem, co to je do prkna za zvyk. anyway. přicházíme domu k N, kde je zatim její ségra, co přijela z anglie jako velikonoční překvápko (když jí N našla u sebe v pokoji, tak se složila na zem, nebyla schopná se zvednout a teď je z toho dost dobrý video), dál M a její italsko-německej bój, kterýho potkala asi před měsícem v dojčlandu na semináři a teď je z toho láska. už čekáme jenom na H, kamarádku N, co je napůl z finska a napůl z předalekýho východu, má superdlouhý vlasy a musim na ní pořád čumět jako idiot. achjo. pak nás N táta a jeho holka hážou na venkov, kde vystupujem se všema krámama a tunou jídla uprostřed lesa, kde před náma stojí uplně ťuťu červená chaloupka, na kraji obřího jezera. ach. bože. obydlujem co se dá, štelujem molo, zkoumáme lesy a rozehříváme saunu. no a tři dny v ráji začínaj. polovinu času trávim na molu, ve dne čumim do dáli a v noci čumim na hvězdy, takový, jako sem asi ještě nikdy neviděla. pak sauna a skoky do jezera, kde celý tělo řve "ven!! ven!! okamžitě ven!!" a pak lahodný piva s výhledem z mola. ideál. panebože ideál. v sobotu berem na výlet loď s medvědem, N a T, co za náma přijel v pátek k večeru a zkoumáme ostrovy, atakujeme zbytky ledu a tak dál. večer pak oheň, zpívání finskej songů a opejkání všeho možnýho. a piva. a vína. uuh. v neděli velká vařba, pak hledání schovanejch čokoládovejch vajíček kolem chaty a zpátky do tampere a stopovat.
začíná to dobře. je asi půl sedmý večer, auta jezděj, slunce svítí, lidi se usmívaj, takže sme taky hepy a očekáváme rychlou cestu domu. a prd. čekáme skoro tři hodiny, totální deprese, zima a zoufalství. kurva. v devět už mě to sere, mam hlad a jdu prozkoumat pumpu, jestli nemaj karton na novej nápis. maj. taky nabírám sendviče a čokolády, je mi všechno jedno a utrácim deset euro za hovadiny. jdu zpátky, medvěd jásá, začínáme jíst a píšu novej karton. dvě vteřiny a staví auto. áááááá haleluja!!! bere nás hyperaktivní blondýna, co za jízdy postuje na twitter, že vzala stopaře, celou cestu přepíná rádio, zesiluje, zeslabuje a vypráví mi o svym milenci, kterýmu je 19 a řiká mu teenage mutant ninja turtle. je jí 31 a je to magor. během dvouhodinový cesty drží asi deset konverzací na votsapu, fotí silnici, nahrává songy z rádia a posílá to všude možně na všech možnejch sociálních sítích a to toho mi vypráví o svym bejvalim manželovi a o tom, že prostě manželství neni pro ní a proto teďka randí se zajícema, páč ty to ještě moc nezajímá. je totálně hyper a je to fakt paráda. pro mě, ne pro medvěda, kterej se snaží vzadu spát, ale přes rádio a její hurónskej smích to moc nejde. hází nás až domu, je půl dvanáctý a my se chystáme do peřin, páč máme dost. jenže! jdu dát medvědovi dobrou noc, a nacházim ho v jeho pokoji s kartáčkem na zuby v ruce. to je tvoje? ne. a tohle? ukazuje na nějakou píčovinu na vlasy ve spreji...ne. co? no dobrý, prostě zmrd si přitáh domu nějakou štětku (jak neobvyklé, zrovna má jednu v pokoji a včera sem skrz žaluzie na balkóně viděla její prsa) a evidentně mu to nevyšlo, takže jí aspoň nabíd nocleh a vzhledem k tomu, že je to kretén a asi mu nedošlo že máme jeden volnej pokoj a tři gauče a tak jí uložil k medvědovi do postele. zavolal mu a zeptal se? hádej. sem nasraná jak nikdy a nechápu, že medvěd chce prostě jenom spát a ne střílet lidi, jako já. do rána chladnu, ale odmítám mlčet. asi zahájim konflikt no. 2. uvidíme.
každopádně jaro je tady a mam se dobře i když brousim nože.
snídaně na balkóně je dobrou terapií.
love*
Žádné komentáře:
Okomentovat