do klaipėdy se dostavame lehce po poledni. typek nas vyhazuje na okraji a ja v potu tvare bezim curat na pumpu (nevim proc, ale prijde mi to jako dulezita informace). dalsim stopem do centra, hlad a unava. turisticky centrum, mapa a odkazani na blizky kasino, kde se daj vymenit penize. brzdime v maly kavarne, pecivo a kava, a s pomoci mladochu se dohadujem s pani prodavackama a nechavame jim v kumbalu nase bagly. v kumbalu, kde lezi nejvetsi mrtvej svab, co sem kdy videla.
prochazka mestem, pristav a vyhled na kosu - nevim jak se to menuje cesky, tady se to jmenuje smiltynė, proste ten dlouhej tenkej ostrov, co zacina v klaipėde a kdyz po nem ujdes sto kilometru, tak dojdes do kaliningradu. market, zidovskej hrbitov, kostel, vloupacka do opustenyho oplocenyho domu a sledovani ryb v rece. utekli sme lotysskymu rusactvi a tak to ma vsechno hezci nadech!
vecer nabrat veci v kavarne a sraz s nasim typkem. l. prichazi pozde, respektive neprichazi, ale prijizdi na skejtu a jdem na pivo. rychly, protoze autobus. je to instruktor kitesurfingu, co ve ctyriadvaceti opustil svoji holku, praci, skolu i rodinu a stopoval z litvy na novej zeland. ma pribehu a rad jak nikdo jinej. uci me jak spravne nastavit batoh, tak ze ted skoro nevim ze mam neco na zadech. nadhera. na cepici ma napsano suicidal tendencies a je to proste frajer.
po pivu berem mistni smradlavej autobus a jedem deset kilaku do malinky vesnicky. buci krava, stekaj psy a my vchazime do prekrasnyho megadomu. dva psy, kocka a pani maminka vari veceri. sprcha a carpaccio z cerveny repy jako predkrm. internety a salat s avokadem a fetou a peceny kureci kridla na terase. ach. boze. pak nejnovejsi dil game of thrones na obri plochy televizi. heaven.
v noci bourka jako blazen, ale rano uz ani kapka, snidame rajcatovo mozzarelovo bazalkovy orgasmy, l. se s nama louci a jde vencit psy na skejtu. jeho maminka nas veze do pristavu a vyjednava nam v hotelu, ze si tam muzeme nechat tasky. navrhuje nam spoustu moznosti jak se dostat na stopovaci spot a nabizi nam soukromyho ridice z kliniky, kde dela rodinnou doktorku. ulet. je totalne milackova. preklada nam text se kterym se muzem ptat lidi jestli jedou nasim smerem a jede do prace.
je pro nas narocny prijmout tolik nehy, ale nemame jinou moznost. mirime do pristavu a berem privoz na kosu. zima a mlha. vystupujem a krosime to prekrasnym vonavym lesem rovnou na druhou stranu, kde objevujem zamlzenou plaz. obcas nekdo sbira muslicky a lifeguardi v mlze posilujou brisaky. docela vtipny. chvili se tam flakame, ale je vlhko a zatazeno, takze brzo zas pres les, pozdravit srnku a do pristavu. bohuzel neni cas na to dojit na rusky hranice. na lodi se optavam lidi, jestli nejedou nasim smerem a jeden milej typek nas hazi do hotelu pro bagly. je ale mistnak a tak to musi stacit.
dlouha predlouha cesta na dalnici, optavani na pumpe, kde nas bere botoxova pani s rovnatkama na lepsi misto. pul hodiny a uz sem v luxusnim aute se zvedavym panem, co filosofuje o cestovani.
alles gut.
♥
Žádné komentáře:
Okomentovat