liepāja

prijizdime k veceru. typci nas s pomoci gps vezou az k d. a i. kde budem zustavat. prijizdime na zabordeleny sovetsky sidliste. sedo, otrhany baraky a venku visi pradlo. typci se smejou a s "good luck" odjizdej. prichazime do bytu co je zrovna v rekonstrukci, skladame batohy do mistnosti s akvarkem, pradlo do pracky - hura - a jedem do centra. na zastavku prijizdi wv dodavka - minibus. tyvole to je vtip? ne. vevnitr asi deset sedacek, cvakac na listky a nasranej ridic, co mluvi jenom rusky. husty. prdelime se do centra, prochazka, tma a do baru na veceri. prekvapive se tam kouri, i presto, ze je to brutalne nelegalni, stejne jako kourit na zastavce, deset metru od vchodu do domu a na vlastnim balkone (the fuck latvia??). vecere, piva, dalsi piva a domu. zvladnem mluvit tri hodiny jenom o cestovani a jejich tri mesicnim tripu do turecka. ona je lotyska, on american, co se jednoho dne proste sebral a odjel cestovat po evrope, dokud se nepotkali pres couchsurfing.

velmi pozdni snidane a ven. uprostred panelaku se lesknou zlaty veze ortodoxniho kostela. totalni bizar. vsude rusove, toulavy kocky a bordel. pred kostelem koukaj babky a sledujou, jak si velmi netrenovane prikrejvam vlasy satkem nez jdu dovnitr. ulet.

pak lesem k jezeru a malinky kavarne,  co vlastnej mladosi, co tam zacinaj wakeboardingovej byznys. davame si kafe a sledujem malou buldocci divku, co to ma cely v merku. pokracujem lesem a silene zabezpecenou zahradkarskou kolonii s vysokejma plotama a ostnatejma dratama az na plaz. je teplo, po dlouhy dobe slunce a more je krasne modry. podel plaze se pomalu rozpada asi patnact bunkru na obranu proti nemcourum, jiny uz davno popadaly a sou z nich plazovy ruiny. na jeden lezem, protoze je prece dulezity si dat cigaro na kazdym zajimavym miste. na kamenny plazi jsou vsude vyschly mrtvy ryby a smrdi to neskutecnym zpusobem. koukame na obzor a kde jeste pred chvili bylo nebe bez jedinyho mraku, je ted seda masa, co se pomalu blizi k nam. bude prset? asi jo. pomalu jdem po plazi smerem domu a vali se na nas mlha, co pomalu prichazi od more. s havranim krakanim v pozadi je to fakt hodne zvlastni moment, tim spis ze se to s prekrasnyho teplyho dne zmenilo asi za pat minut. opustenou ctvrti zpet domu, vsude mlha a sedo, vitr a vybydleny sovetsky baraky. uf.

doma pizza, piva a postel. druhej den stopem do litvy. vstavame pozde a vyrazime do centra, kde splhame do veze kostela s nejstarsima mechanickejma varhanama na svete. vejska jak blazen a vyhled za to stoji. tramvaj a stopovat. po hodine nas nabira typek a hazi nas dvacet kilometru dal do vesnicky nica. pred nama dalsich sedumdesat. je asi pul sedmy a je mi blbe. oukej po total trech hodinach cekani, kdy projede jedno auto za deset minut na to serem a jedem zpatky. bere nas typek se synem, kteryho hazi domu a nas az na zacatek mesta. vyptava se na nas trip, smeje se a na vsechno rika "great!'. nakup a pubertalni hihnani mistnich pracovniku v maxima, ktery nevedej co je tofu a tak se nam smejou. oukej. vecere a home made vino, a jdem spat.

vstavat brzo a navsteva zastaraly kliniky, pac uz toho mam plny zuby. asi osumdesatileta doktorka, penize litaj jak u ni, tak v lekarne, ale uz to bude dobry. ted konecne v aute po pobrezi na ceste do litvy a venku je zima.

prave sme prekrocili hranice a tra-da - litva.