a tak sedim na balkóně s kafem a cigárem, koutkem oka sleduju veverky (sem se snažila naučit jak se to řekne německy - finsky hezky jednoduše "orava" - ale "chňanchanchněn" mi teda smysl moc nedává, sorry dojčland), ale je mi docela kosa, takže to asi vemem rychle, než se mi dopere prádlo, že?
(taky si povšimni prosim, jaká sem praktická žena)
inu to bylo tak... ve středu mi skončil semestr dialogickýho jednání, zrovna když sem začla mít potuchu o čem to celý je. vydařený načasování. s A na kafe na sluníčku (zkoušim to, zkoušim) a v pátek večírek v pasile, jelikož N tu má ještě pořád ségru a chlapec od M odjel včera (ano, léčíme smutek) a tudíž tu máme ideální příležitost na párty. jenže. ve čtvrtek přináší medvěd hromadu chřestu (špárgl, žejo, vaříme německy) a děláme rizoto. břicho? dobrý, ale nic moc. round 2 v pátek. odcházíme na párty. "hele ten chřest asi nebyl uplně vono" - "jo, taky mi je blbě" ano, sme dokonalej krkající párty tým (jako sorry, ale neřikej, že tě to nezajímá). ale stejně. piva, řeči, cigára a tak. odcházíme ve dvě, hrdý, jak sme to pěkně zvládli. na hlaváku krásně navazující autobus a ve tři sem v pelechu. vítězství.
sobota budík v 11. dořiti. nojo, pakuju se a jedu do zálivu. je asi plus milion stupňů (což tady znamená 18, jenže fouká, takže kosa) a tak se s dcerobritou usnášíme, že je nejlepší čas umejt vokna. expectation - 3 hodiny, pohoda. reality - 5 hodin, bolavá hlava, vysušený a krvavý ruce (okenní trámy a žaluzie skrývají mnohá tajemství) a totální únava. předsevzetí - never again. ale za to nadějná fotka ze zálivu, kde se dycky flákám před tim, než to rozjedu s mopem, jou.
neděle budík v 7. dořiti. kecam, linnanmäki, yeeah. jdem do zábavního parku. je to nějaká skautská událost a moje praxomísto s tim má nějakou spojitost, nechápu, ale mam vstup zadarmo plus 1, takže beru medvěda a jedem. místo činu - sedum tisíc skautskejch dětiček. čekáme na naše bulharský spřízněnce, děsně to trvá, ale po hodině dostáváme volno a jdem to roztočit. nejdřív nejstarší dřevěná horská dráha, pak další, nová, totální mazec, visim hlavou dolu, mam srdce i břicho v krku, ale nekončíme. pak tohle
to nevim jak se tomu řiká, výhledy a medvědova závrať. prostě sranda. no a totální peklo nakonec. god save us all!! ve frontě (40 minut, už mě neserte) se patřičně kroutim a snažim se z toho vyvlíknout, ale nemam šanci. sedim, poutam se a jede to nahoru. medvěd "tak a už neni cesty zpět" marjána "prosimtě mlč" medvěd "ještě, že nemáš strach z vejšek" marjána "mám, prosimtě mlč" ...stále stoupáme, výhled si fakticky neužívám, protože vim co se bude dít. nahoře to zastavuje, medvěd přidává další poznámky, který mě totálně zabíjej a v momentě, kdy na chvíli vypneš strach to začne a ty letíš volnym pádem asi tisícmiliónukurvakilometrůvhodině dolu, žaludek v krku a ne a ne se vrátit na svoje místo - vítr - nevim - nechápu nic - je to strašně rychlý - netluče mi srdce nebo co - už sme dole. panebože zemi miluju tě, tečou mi slzy, přežila sem. dobrý no, sem trapná prosimtě mlč.
(taky si povšimni mejch malovacích skills. yeah)
za odměnu v hesburgeru hranolky a číz, sem fakt statečná holka.
a už je mi fakt zima, tak so long a prosimtě nesměj se mi.
(jo a dneska sem našla v práci tohle, ňuňuňu)
Žádné komentáře:
Okomentovat